Skialpy – Jeseníky 4. – 5. 2. 2012

V téměř nejmrazivější víkend jsme vyrazili na skialpy do Jeseníků. Pro Miláčky (Pavel, Kačka), právníka (Pavla Kroupu), Keříka, Šoka, Situ i mě to byl první skialpový zážitek. Zkrátka jediný, kdo byl ve skialpech kovaný, byl taťka Mišák.

Dojeli jsme prohrnutou cestou pod Praděd. Asi hodinu jsme se vypravovali, protože nastavení holí, pásů a kardiostimulátorů (pípáků) není žádná sranda. A při teplotě – 10 °C už vůbec ne. Nejprve jsme šli po cestě, ale zanedlouho jsme se odklonili a Mišák vytyčil trasu přímo nahoru. V lese bylo krásně. Žádní lidi (krom nás), jenom kamzík, který doufám v závěji jenom čekal na kamarády. Když jsme vyšli z lesa, svítilo slunko a výhledy do okolí byly tak krásný, že se to některým zdálo až kýčovitý. Na horizontu trochu fučelo, takže jedna nepříjemná pasáž, kde jsme si museli sundat rukavice, abychom si mohli oddělat pásy, by se našla. Ale netrvalo to dlouho a sjeli jsme do Barborky, kde jsme neodolali borůvkovým knedlíkům. Cesta dolů bylo o několik hodin kratší než cesta nahoru, ale byla boží!

Po náročné cestě autem jsme dorazili do chaty v Ludvíkově (za třetí dřevěnou hospodou ve vsi nahoru a doprava). Využili jsme akci 1+1 pizza zdarma a po brutální párty jsme asi ve 22 hodin všichni vytuhli. A protože byla zima, tak se nikdo neodvážil spát pod Šerákem.

Gazi

Co se týče skialpovýho výletu, tak to byla paráda! Druhej den jsme vzhledem k časové tísni vyrazili na Ovčárnu skibusem, od tam po vlastích na Praděd direktem přes les. Trošku jsme se podcenili, takže v 9:30 už do nás tekl Praděd na Pradědu.

Po asi dvouhodinové siestě nás čekalo fenomenální překvapení ve formě snížené teploty na -24°C, ale i když foukal vítr, tak si myslím, že v sobotu byla znatelně větší zima. Posléze následoval „free-ride-fall“ lesem.

Nad Barborkou proběhlo úspěšné lavinové cvičení – záchrana trvala cca 9 minut. (batoh s pípákem cca 1m ve sněhu) – mám i video!!!

Od Barborky sjezd lesem po modré turistické značce – v zimě uzavřené i pro pěší – brzy jsme poznali důvod. Trocha adrenalinu při přejíždění dřevěného „mostku“ který už vlastně ani nebyl mostem, dále cesta široká na jeden a půl lyže s mnoha záludnými úseky, skoky přes klády a potok atd.
Nakonec jsme úspěšně dojeli zpět na hvězdu – ve zdraví a myslím že i docela spokojení.

Za mě můžu říct, že se mi to velmi líbilo a určitě bych někdy vyrazil zase a klidně i na delší túru.

Šeřík

S Mišákem na Babách, neděle 3. 4. 2011

Pája, Gazi a já jsme jeli autem z Brna. Sraz jsme měli ve Lhánicích na prolízačkách. Bylo super, že jsme byli s Mišákem, protože nám ukázal nové cesty, které bychom nenašli ani podle průvodce. Lezli jsme na Velké Babě. Já s Gazi jsme šli dvě cesty na prvního. Jedna cesta, myslím, že se jmenuje Přepadová se nám moc líbila, protože byla komínem a s psychicky náročným krokem přes „propast“(jiný slovo mě teď nenapadá).

První metodický horovíkend

17. – 19. prosince 2010 byl náš první metodický víkend s horoškolou ve Vanovicích. Musím přiznat, že jsem se opravdu těšila, i když jsem měla trochu obavy z toho, co nás tam bude vlastně čekat.

V pátek večer, hned po příjezdu na Mišákovu chalupu a malém občerstvení, byla přednáška o oblečení do hor. Velmi podrobnou přednášku měl pro nás připravenou Honza. Následovalo promítání diapozitivů ze starších oddílových i neoddílových akcí a vyprávění „historek z natáčení“.

V průběhu večera nám přišlo trochu divné, že někteří organizátoři víkendu chodí stále někam ven a naše podezření se v zápětí potvrdilo. Do zimy oblečený Červík přiběhl a začal po celé chalupě pokřikovat, že venku jsou dva ranění a že potřebují rychle naši pomoc. Na poli za chalupou leželi dva nám dobře známí figuranti a velmi věrohodně předstírali předem dohodnutá zranění. Raněným jsme poskytli první ne zrovna moc odbornou pomoc a transportovali je na chalupu. Na tomto cvičení jsme se názorně přesvědčili, jak je důležité mít mezi sebou někoho, kdo celé akci velí. Také myslím, že nejednoho z nás reakce nás samých v nasimulované tísňové situaci docela překvapila. Celou záchranou akci jsme si následně rozebrali a podělili se s ostatními o své pocity.

Večer byl promítán film, ve kterém samozřejmě nechybělo lezení. Některým jedincům se ale na film moc dívat nechtělo a tak abychom nerušili, odešli jsme do nejchladnějšího pokoje na chalupě hrát hloupé hry. O upravených pravidlech her, jako jsou aktivity a plácaná, bych se raději nerozepisovala. Stačí napsat, že nově příchozí do pokoje tam už zůstali a hráli rádi s námi. A tak jsme se nakonec i blíže seznámili s dalšími členy horoškoly.

Další den ráno byla Červíkova přednáška o rizicích při plánování výletů v horách. Přednáška byla velice poutavá, tak nevím, jak je možné, že si někteří dovolili během ní usnout (měli by dostat poznámku!). Po teorii jsme si mohli v praxi vyzkoušet vytvoření nosítek z lana, z batohu či teleskopických holí. To nás opravdu bavilo a byla u toho sranda. Samozřejmě jsme si museli transport zraněného vyzkoušet i v terénu a proto jsme vyrazili na menší „transportní“ výlet.
Večer jsme se učili jak správně poskytnout první pomoc, resuscitaci, vyšetřit zraněného a jiné užitečné záchranné manévry. Několikrát jsme museli jít do okolí, najít, ošetřit a transportovat do bezpečí zraněného.

O druhém večeru a noci jen stručně. Hrálo se na kytaru, zpívalo a někteří zas vymýšleli blbosti u zábavných společenských i nespolečenských her. Na některé z nás však udělal největší dojem večera dlouhý proslov Červíka.

Celkově se mi víkend opravdu líbil a chtěla bych tímto poděkovat organizačnímu týmu a to i těm, kteří se na přípravě podíleli, ale nemohli tam s námi být…

Gazela co očima házela

Horoškolový víkend bez metodiky

Horovíkend u Mišáka na chatě proběhl v termínu 4. – 6. 11. 2011. Na chatu jsme přijeli až kolem osmé hodiny večer. Bylo nás jen 7 a fena, takže atmosféra byla docela komorní. Pustili jsme si jako zvukovou kulisu lezecké filmy a hráli jsme velmi duchaplné a intelektuálně náročné hry. Jak by řekl Mišák adolescentní pičoviny. Pro ty, které to zajímá, jsme hráli aktivity 2. Taky Cink junior, který paní učitelka ukradla nebohým dětem v družině, plácanou a na Krále.

Brzy ráno (takže asi v 11:-)) jsme se nasnídali a vyrazili na pěší túru. Pak si dali někteří guláš a jiní blbosti na trampolíně. K večeru jsme se vydali do Boskovic na prohlídku centra, ale hlavně do aquaparku. Největší atrakcí byl tobogán, na kterém byl zákaz jízdy 2 osob, takže jsme to právnicky vyřešili a jezdili jsme po třech, pěti a někdy i víc osobách zaráz.

Druhý večer probíhal v podobném duchu jako ten předešlý, ale nikdo už nezvracel.

Co říci závěrem? Protože náplní víkendu nebyla metodika ani lezení a nebyli jsme nijak organizováni, pointou bylo tmelení kolektivu. A Mišák to shrnul úplně za všecky: „Takovej promrdanej víkend to byl.“

Gazela

Ahoj všichni!

Dne 28. ledna léta Páně 2015 nastal zlomový okamžik v historii horolezeckého oddílu HO Horizontal, založili jsme totiž nové webové stránky. Netrpělivě očekáváme články a komentáře od stávajících členů, které učiní tyto stránky výkladní skříní úspěchů našeho oddílu.