Poslední slanění, „Jmelí“, nebo jak kdo chce

Dnes 28. 12. jsme se Honzou Buchtikem rozhodli „jít na jmelí“ na Pálavu. Pája nám onemocněl, ostatní jsou samá dovolená, tak jsme jeli dva, a bylo to bezva.

Pod Martinkou z rána asi trošku mrzlo, ale to jsme velkoryse přehlídli. Přelezli jsme 3 cesty pod špuntem na Obří kámen, a normálkou na Martinku. Na víc nebyl čas, ale stálo to za to.

Skála teda studená fest. Po dolezu to vždy chtělo hned bundu a hlavně rukavice 🙂

Poslední délku (kout) na Martinku na nás i slunko zasvítilo, to se hned leze líp. Škoda, že ten kout byl zateklej. Byla to jediná mokrá délka, co jsme potkali, takže nás to pustilo oba za A0.

Nahoře na Martince to bylo skoro na plavky a na úžeh, jak to do nás pralo! Dolů jsme proslaňovali, jako že je to „poslední“ slanění…

Dojedu na zem a směje se na mě Hrana plotny – no nezkuste to. Dávám asi 6 pokusů a prdlajs. Sakra, že jsem to neskončil tím slaněním, bylo by to stylovější 🙂

Poznámka pro teplomilce, dá se i v zimě, jen je třeba se toho nebát.

Jako další akci jsme s Honzou naplánovali „První slanění, aneb jmelí roste furt“. Pálavu nám teď zavřou, tak někam jinam, ale rozhodně ven.

Vánoční závody Horizontalu

S Járou jsme vymýšleli, co bychom mohli podniknout před Vánoci a napadlo nás, že bychom mohli uspořádat oddílové závody. Při hledání vhodné lokality Jára ve spolupráci s Honzou narazili na boulderovou stěnu v Měníně (Bouldering za oponou). Sebrali jsme se tedy, odjeli do Měnína okouknout terén. Cesty, které tam byly již připravené, byly z velké části nad naše síly, ale tamní borci slíbili, že na závody připraví nové cesty takové, aby si zalezli nováčci i zkušení lezci. Bylo tedy rozhodnuto, pojede se do Měnína.

Vzhledem k tomu, že jsme podobnou akci nikdy dříve neorganizovali, nevěděli jsme, do čeho se pouštíme. Naštěstí je náš oddíl malý a šlo nám hlavně o zábavu, proto jsme navrhli jednoduchá pravidla založená na fair play. Každý účastník před závodem dostal papír s tužkou, kde se psaly přelezené cesty a pokusy. Na konci se sečetly přelezy a jejich počet určil i celkové pořadí. V případě shody v počtu přelezů se o pořadí rozhodovalo podle počtu pokusů.

Do závodu nakonec nastoupilo 10 lidí. Společně jsme trápili svá těla i hlavy při přelézání místy opravdu zapeklitých cest. Zde bych chtěl vyzdvihnout zejména výkony Gazi a Ondry, kteří zarputile bojovali ve svých cestách až do poslední minuty. Gazi zkoušela cestu v převisu a Ondra zase zapeklitou červenou v pravém koutě. Oba byli velice blízko k přelezu, ale po třech a půl hodinách lezení už nebyly síly, takže si nemohli tyto cesty připsat mezi úspěšně přelezené.

Závody ze svého pohledu označuji za úspěšné. Líbilo se mi, jak jsme se vzájemně povzbuzovali, radili si a hecovali se k lepším výkonům. Současně i cesty byly perfektně připravené a přesně odpovídaly naším schopnostem, takže si zalezli všichni.

Díky všem, kteří se zúčastnili a zejména Járovi za pomoc s organizací a těším se na další opakování!

Malé sobotní lezení na Peilsteinu 1. 8. 2015

Cestu ke skalám jsme i přes ohlašované problémy na silnici zvládli za pěkných 110 minut. Pro rozlezení jsme zvolili sektor H. Zatím co jsme se s Krejzičem protahovali v pohodové dvoudélce za 5-, Pája s Jardou to ráno odpálili, prý nechtíc, na 6+. Jarda, toho dne ve formě, si pak ještě v jednom koutě vyzvedl pytel z posledně.

Celý slunný den pak byl ve znamení úspěšných přelezů v sektorech J-Matterhorn, M-Vegetarierwand a N-Cimone. Po dolezení nás čekaly vychlazené rádlery, horká káva a naprosto famózní tvarohový štrůdl. Kromě malých oděrek ze skály a jedné větší od krávy, (která dost drsně olízla Krejziče), jsme byli fit a nic nám nebránilo zakončit povedený den narozeninovou veselicí na fotbalovém hřišti v Rajhradě:-)

Zuza

PS: Pája jakožto člověk zodpovědný za web si sype popel na hlavu, protože tento článek byl přidán s drobným zpožděním (4 měsíce:-)).