Tatry 7. – 11. 9. 2016

Ve středu jsme se vydali na cestu do Tater. Pod kopec jsme dojeli už za tmy, takže jsme stoupali s čelovkama a plnou bagáží. První příjemný zážitek byl, když nás potkalo zásobovací auto z chaty a vzalo nám batohy. Chvíli jsme měli pocit, že se vznášíme. Zato na chatě nás slečna nepřivítala úplně nejsrdečněji, ale se slovy: „kedy sa chodí na chatu?!“

Ve čtvrtek nám Pája naplánoval lezení na celkem blízké východní Žeruchové veži. Jedna dvojice – Buchtík a Pikaču lezli nejprve Južným pilierom a potom Cestu cez knihu. Druhá dvojice – Gazi a Krejzič naopak. Obě cesty měly pětková místa, ale bylo to v pohodě, ani mágo jsme nevytáhli.

Na pátek bylo domluvené lezení na Čierném štítu v jihovýchodní stěně. Nástup byl dost kyselý, neboť trval 2 hodiny. Místy byly řetězy, ale aspoň jsme pod cestu došli rozlezení a protažení. Do cesty jsem šla s jistotou, protože nám Pája ukázal, kde je přesný začátek a kudy jít. Ale už po první délce jsem zjistila, že vůbec netuším, kudy lezeme. Topo pro mě bylo spíš komplikace. Ale moc si s mapou nerozumím, tak sem vkládala naděje v Krejziče. Ani to nepomohlo. Takže jsme vylezli po vlastním Cestu od úči a vědce. Buchtík s Pájou měli aspoň štandy v Težko říct jaké cestě. Ale dolezli jsme ke správnému vrcholu se slaňákem. Co víc si přát. Jenže už první slanění nás dovedlo do… rozchrastu a vysoké trávy, odkud jsme prusíkovali ke štandu. Další slanění už prusíkoval jen Pája, asi mu byla zima, tak aby se zahřál:-) Celkově dlouhý výlet, došli jsme tak akorát do tmy. Ale zato už začla pomalinku roztávat paní domácí.

V sobotu jsme se vydali na Malý Kežmarský štít na severní stěnu. Pořád nám vrtalo hlavou, proč jsou cesty zakresleny modře. Teď už to víme. Jsou mokré a lezou se v zimě. Takže jsme přešli na oblíbenou Žeruchovu vežu a dali si cestu tady. Byla taky za V. No, ale není pětka jako pětka, takže jsme se vybáli a vyklepali do zásoby. Slanění dost trvalo, protože na štandu byla fronta Poláků a Slováků. Večer už jen postelklajmbink. Pozn od Páji, Gazi by měla víc trénovat, moc jí to nešlo narozdíl od zbytku výpravy 🙂

V neděli jsme šli jihovýchodním pilierom na Východné Žeruchové veži. Jištění na vlastním, štandy taky, místy kosodřevina a na závěr 30m traverz ke slaňáku. Buchtík s Pájaou objevili jiný slaňák, tak se traverzu vyhli. Ale do dalšího slaňáku jim pár metrů chybělo, takže výhra to taky nebyla.

A pak už jen dlouhá cesta domů. Každopádně počasí vyšlo brutálně dobře, ubytování nakonec luxusně a aji to kakao bylo. Škoda, že jsme se nepotkali s Jardou. Díky nejlepšímu tatínkovi na světě, jsem mohla na tomhle čupr lezeckým výletě být.

Gazi

P. S. Myši jsou děvky a prokoušou se ke žrádlu i batohem.

Tatry z pohledu druhého nezávislého lanového družstva.

Hlášení skupina „B“ Jara, Laďa:

Den 1.  Velická stěna, Cesta cez výlom – V
Super cesta nad Sliezským domem. Jedno těžší místo je odjištěno skobama, za pěknýho počasí žádnej problém.
Sestoupili jsme po Granátových lávkách, cca. 1,5 hodiny na Slezan.
Po nezbytných dvou pivech utíkáme do Batizovské doliny hledat místo na spaní. Bivak jsme si našli krásnej, hvězdy svítily jak vo dušu.
Den.2  Batizovský štít, Kuttovy plotny IV+/V-
Super cesta, 7 délek. Super lezení. Dolů slaňujeme, byli jsme varováni, že sestupovka je jedna z nejhnusnějších v Tatrách.
Slaňáky nacházíme bez problémů všechny, že by rozvážné stáří?
Dva dny kolem krouží vrtule, hledali Poláka, co šel na Končistou. Odpoledne v dálce vidíme, že ho našli (asi 500 metrů od našeho bivaku). Později se dozvídáme, že ho našel pes. Borec byl v bezvědomí a naštěstí živej.
Odjíždíme za kamarády do Belanek. Ti během naší nepřítomnosti narazili třetí bečku. No, každej máme svůj Everest, že?
Za skupinu „B“ zapsal Jara.

Víkend ve Žďárských vrchách (Rozštípená skála 3. – 4. 9. 2016)

V sobotu se oddíl rozhodl vyjet na Vysočinu do Žďárských vrchů. Účast byla velká ve složení Zuzka, Krejzič, Gazi, Šok, Honza, Škebla a já. Předpověď počasí byla výborná. Někteří velkou nedočkavostí vyrazili už brzo ráno na kole/vlakem a ostatní jeli autem. Po příjezdu měli všichni chuť na lezení a s plnou vervou se hned pustili do zdolávání cest, tedy až na některé, kteří už mysleli na večer a zásoby jídla a tekutého chleba chladili v puklinách skály nebo v „ledničce“ Sázava, která protéká blízko skal. Při první cestě nás přivítala i zvířátka. Zuzku píchla včela do krku. Nakonec bylo vše v pohodě a pokračovalo se v lezení. Tahali se cesty od IV až po V+. Sem tam i nějaké III. Naše duo v podání Honzy a Škebly se o zábavu postaralo, když tahali v úseku Jehla cestu Dívčina obtížnosti V/V+. Škeblovy rady a hecování hnaly Honzu nahoru. Cestu nakonec vylezli na prvním konci oba dva. Mně se nejvíce líbil Potopácký komín, který byl sice za II, ale jelikož jsem komín lezl poprvé, tak jsem si ho velice oblíbil. Krejzič a Gazi byli velice aktivní a přelezli nejvíce cest. Zuzka lezla na druhém konci ty těžší cesty a zvládala je s přehledem a velice rychle. Šok vylezl také pár cest, ale šetřil síly na zítřek. Další lezci tam nebyli a tak jsme měli skálu jen pro sebe. Na konci dne jsme pobrali výstroj a šli jsme rozložit naše stany na malinkou louku u sochy mamuta. Jelikož máme v oddíle správného vojáka, ihned šel, obstaral dřevo a ujal se topičské funkce. Naše „lednička“ se změnila v dočasnou „koupelnu“. Někteří měli v „koupelně“ i nechtěnou návštěvu kolemjdoucích. Po opečení špekáčků a klobás a prodiskutování vydařeného dne jsme zalehli do spacáků.

Druhý den ráno, když jsem se probudil mnohem dřív než ostatní, potkal jsem staršího dědu, který šel kolem. Pozdravil a zeptal se, odkud jsme. Když jsem mu řekl, že já z Vysočiny nedaleko odsud a ostatní z Brna, děda s úsměvem odpověděl, že mám mít uvařené kafe a udělanou snídani, jinak si prý ještě počkám. Narážel snad na něco? 🙂 Gazi, Šok a Škebla odjeli na triatlon kousek od Žďáru n. S. Šok vyjel z našeho týmu jako první a získal náskok nad ostatními. Škebla na kole sjel z cesty (asi to chtěl vzít přes výčep, aby doplnil palivo), ale i přesto dojel na čele závodu. Gazi bojovala z plných sil a tím pádem naši triatlonisté získali ve skupině MIX první místo! Zuzka, Krejzič, Honza a já jsme pokračovali v lezení na úseku Hodinář. Cesty byly v obtížnosti IV. Největší morálovka byla cesta jménem Nelogická V- kvůli špatnému jištění. Nejlépe ji přelez Krejzič. Den jsme zakončili v Restauraci Najdek. Poté jsme zamířili ke svým domovům.
Celý víkend hodnotím jako velice vydařený. V krásné přírodě jsme zase trochu natrénovali a tak se snad příště pustíme do těch krásných převisů.

Lezení zdar! Láďa

Großvenediger 29. – 31. 7. 2016

Účastníci zájezdu: Jarda, Buchťál, Pája, Škebla, Krejzič, Zuza

Výprava začíná v pátek 29. 7. v 7 ráno u Jardy čekáním na Škeblu – zaspal. Jarda určuje jednotku nespolehlivosti – jeden škebla, kterou vzápětí získává Buchťál tím, že zapomněl doma hůlky a musel se pro ně vracet. Cesta utekla rychle a po třetí hodině jsem už dupali směr Neuer Prager Hütte (2796 m n.m.).

1

U pivečka/rádlerů jsme se seznámili s holandskými spolubydlícími z matraclágru, (kteří si zde udělali výškový rekord, neboť bydlí -15 m pod mořem) a probrali plány na druhý den. Budíček je po čtvrté hodině a za hodinu vyrážíme směr vrchol.

2

3

Zhruba ve 3000 m n. m. začíná ledovec. Škebla si na své koupací kraťase À la Beach boy přidává goretexový maskáč, vážeme se na lano a dál pokračujeme jako kačenky – pěkně v řadě.

4

5

Před vrcholem musíme zpomalit a zařadit se do fronty. Posledních 100 metrů již čekáme a další čekání je na vrcholovou fotku pod křížem.

6

7

8

S radostí opouštíme rakouský Václavák a sváču si dáváme ve větším klidu kousek pod hřebenem. Z kopečka doslova sbíháme, naštěstí Pája s přibývajícími trhlinami zbrzdí.

9

Vycházkové tempo začne nudit Buchťála… rozbíhá se a skáče střemhlav ze svahu dolů. Kluci mají co dělat, aby pomocí maček a cepínů zabrzdili. Další hodinu jen skáčeme a učíme se tvořit štandy a vyprošťovat z trhlin (asi 20 m od trhliny). Na prvních skalách domazáváme opalovák, slunce peče a kluci se jdou koupat do ledovcového jezírka.

10

Někdo vydrží vteřinu, jiný pět, Škebla si přitáhne ledovou kru pod břicho a rochní se jako v Chorvatsku. Pája s Jardou dělají chvilku Zagorky, ale nakonec tam také vlezou.

11

Na chatě jsme cobydup a pak už je pivo, Bang!, mariáš a spoustu dalších piv.
O nedělní budíček se nám postaral Jarda. Již od sedmi nemohl spát, takže Krejzičův zapomenutý budík v 7:31 ho doslova vysvobozuje. Nekompromisně budí naší línou bandu a nutí nás se sbalit a vyrazit. Cestu zpět volíme trochu delší, ale krásnější trasu. Příští rok prý na nějakou rakouskou čtyřtisícovku (jak řekla Gaz…:-)).

12

Zuza

PS: co se stalo na ledovci – zůstane na ledovci, nebo si to někdo vypije 3:-) .
PPS: Předseda je lempl a tenhle článek dal na stránky až dlouhé dva měsíce po akci. Asi bych pro sebe měl vymyslet nějaký trest, abych se příště polepšil.