Direkte Preinerwandplatte 5 (21. 5. 2017)

Tak jsme po několika odkladech vyrazili do Rakouska. Kopec Preinerwand v Raxu a lezení v super plotnách. Složení Jara + Gazi; Láďa + Lucka. Od auta pod kopcem vyrážíme v 9, časovou rezervu jsme ztratili ve Vídni, co se dá dělat. K nástupu průvodce píše 1,5 hod. To je ale čas, kdy přesně víte, kam jdete. My jsme nástup asi hodinu hledali. Velká plotna, kterou jsme měli lézt, je totiž vidět až z odstupu. My jsme šli podél skal, takže jsme ji prostě neviděli. Lézt začínáme až ve 12. S Gazi se střídáme, v druhé dvojce tahá Láďa. Jdeme první, Láďa nás vždy doleze na štandech, prostě příkladná spolupráce. Začátek lehkej, občas borhák nám ukazuje směr. Asi ve třetí délce se dostáváme do plotny, kvůli které jsme vlastně tady. Jištění celkem nahusto, dojišťovat netřeba. Štanduje se jen na jednom borháku, takže štandy odhadujeme. Trošku nevědomky kratší délky spojujeme.  Plotna je super, jeden úsek má být za 5 – možná to tak i bylo. V horní části trošku ztrácím směr, protože dle topa mají končit borháky. Poctivě ovazuju dvoje hodiny a těším se, jak mě Gazi pochválí, jak jsem to pěkně vyřešil. Jenže Gazi nachází štand, kterej jsem přehlídl, takže z toho nic není a traverzuju za ní. Dle topa už nad náma nemá být žádné jištění, ale nalevo od nás vidíme vyborhákovanou cestu. Je jasný, že úplně náš směr to není, ale necháme se zlákat. Gazi to přeběhla „s rukama v kapsách“. Je to poslední délka, takže svačinka. Za náma dolízá Láďa s Luckou na pohodu.

Jelikož jsme drsní sportovci z drsnýho oddílu, tak vynecháváme chatu s pívem a jdeme rovnou ještě zkusit nějakou sportovku do místní „klettergarden“ Na doražení dobrý, ale příště si dám možná radši to pívo.

Dolů suťoviskem je to teda peklo. Všichni máme jen nízký lehký boty, takže v každé botě kilo šutrů. Rychlá koupačka v potoku bodla. Valíme do Brna, kam přijíždíme asi v 21:30.

Za mě to byl super výlet s pohodovým lezením. Počasí vyšlo dokonale, možná až moc. Příště s sebou beru kanystr s vodou na pití. Na podzim bych se tam rád vrátil a zkusil i něco těžšího. Lze to jít i v lehčím stylu, než jsme to šli my, ale to člověk zjistí až na místě.

j.

Wildspitze 28. – 30. 7. 2017

V pátek brzy ráno jsme se vydali do Rakouska na téměř „čtyřtisícofku“ 🙂 Jeli jsme nejprve vyzvednout předsedu, který neměl na srazu žádné věci a po chvíli jsme se dozvěděli že si ve středu při jediné cestě se Škeblou poničil koleno, takže jedeme bez něj 🙁 Nabrali jsme teda Horského svůdce a Buchťála a vyjeli.

Cesta byla dost dlouhá a Buchtík se pořád ptal: „Kdy už tam budem?“ A aby nám to ubíhalo lépe, tak spolu se Šokem začali soutěž v prdění :-/

Dojeli jsme do Ventu, kde jsme se začali škrábat na chatu. (Koho by to zajímalo, tak Vent leží v nadmořské výšce 1890 a jedná se o rakouskou obec ve spolkové zemi Tyrolsko, okres Imst. Stojí v uzávěru údolí Venter Tal na řece Venter Ache a od roku 1854 je součástí obce Sölden. A koho by to nezajímalo, tak nic.) Chata Breslauerhütte stojí v nadmořské výšce 2844 a cesta nám zabrala asi 2,5 hodiny. Což bylo milé překvapení proti předpokládaným 4 hodinám. Takže nám zbyl čas navštívit nejbližší kříž Urkundholm, 3112 m. n. m.

Mezitím došli na chatu i Krejziči a jejich kámoši Tomáš a Martin, kteří odmítli teplo chaty a vynesli si s sebou i spacáky a žďáráky.

Už první večer jsme měli čas seznámit se s obsluhou chaty. Naštěstí 2 číšnice byly Slovenky a jedna Srbka, takže sme nemuseli komunikovat v tom z****ným jazyce. Podle Horského svůdce „vyzobaná slunečnice“, „malovaná kraslice“ a jediná pěkná „obláček“. Tak nás Horský svůdce ujišťoval, že s žádnou nebude mluvit, aby se zbavil přezdívky. A jak to dopadlo? To Vám poví sám…

Vstávali jsme ve 4:44. Počasí vypadalo lépe než podle předpovědi a tak jsme nabalili opalovák a brýle. Bohužel spolu s námi se na vrchol vydalo ještě hafo dalších lidí, ale co už? První část cesty byla po kamenech, pak jsme museli nasadit mačky a cepín na sněhové pole. Dál po feratě, na kterou se většině nechtěli sundávat mačky, tak doufáme, že je svůdce nabrousí :-p Za feratou byl přesun přes sněhové pole s trhlinami, takže jsme se navázali.

No a už zbýval poslední úsek ke křížku, kde už bylo dost husto. Potkali jsme i lidi v teplákách a teniskách, takže si Šok klidně mohl vzít kolo. Připomíná mi to Tomovu otázku: „Víte, proč lidi umírají v horách?“ „Protože tam nemají co dělat.“ U kříže jsme se vyfotili a pak už nás čekal sestup stejnou cestou. Nikdo do trhliny nespadl (až na pokus svůdce), nikdo nekakal, takže nic zajímavého. Bylo dost horko, tak se někteří zchladili v jezírku.

Aby nebylo málo lezení, tak jsme ještě oblezli chatu a pak už se nic moc pozoruhodného nedělo, takže jen v krátkosti: Víme, že svůdce už vyškrabuje poslední kýbl a slovenština je podle některých u kluků teplá…

V noci došlo na očekávanou předpověď počasí, takže dost chcalo a padali kroupy a bylo hnusně. Ale v matraclágru nám to ani nevadilo.

Bylo to fajn, počasí vyšlo, ale je to daleko. Takže Krejziči, kteří ještě pokračovali do Arka to vychytali.

Kam teda příště? :-p

Gazi