SkiBeskyd 13. 1. 2019

Járovu plánovanou návštěvu Rakouska stále hatila lavinová situace, ale lákání čerstvého sněhu bylo tak velké, že jsme vyrazili „alespoň“ do Beskyd. Po pár úpravách jsme nakonec jeli v sestavě Barča, Gazi, Buchťál, Jarda a já.

Sice i naše malebné pohoří sužovaly přívaly sněhu a silný vítr, takže horská služba varovala před padajícími stromy a lavinami, ale Instruktor ČHS nám vybral naprosto bezpečnou trasu. V autě jsme ji ještě konzultovali a připravovali se i na to, že když to bude špatné, tak prostě půjdeme do hospody. Nic takového se ale nekonalo a za hustého sněžení jsme mohli vyrazit vstříc hoře.

Zaparkovali jsme v Řepčonce, kde se k našemu štěstí uvolnilo vykopané místo, a tak jsme si ušetřili ranní rozcvičku s lopatama. Barča nás nahnala až u auta a společně jsme se začali strojit, chystat lyže, pípáky a tak. Po kontrole funkčnosti pípáků jsme začali pozvolna stoupat již prošláplou cestou. Sněžení bylo trochu nárazové, chvíli chumelenice, chvíli nic, ale nefoukalo a bylo vcelku teplo, později až moc teplo, takže to šlo. Instruktor a předseda byli klasicky nadržení a nasadili tempo, kterému jsme se moc nehodlali podřizovat, a tak nějak jsme se za nima šontali. Plánovaná cesta nebyla zcela zřejmá, a tak jsme šli ve stopě s tím, že to místní znají. Nicméně projetá stopa se ukázala jako sjezdová a výstupová stopa už byla značně zachumelená. Zrovna jsem se ocitl na špici, a tak jsem to s tím svým nejširším strojem bušil prašanem vzhůru. Makačka jak hrom, ale výškové metry alespoň pěkně ubíhaly. Po chvíli jsme se opět napojili na již projetou stopu křížem přes severní sjezdovku. Už značně znaveni jsme zdolávali poslední výškové metry. Ke konci se připojuje i turistická značka, a tak vidíme, že výstrah horské služby nikdo nedbá, a nahoru chodí, a ano i běhá, pořád zástupy lidí. Dolů jsou někteří už notně pod parou, a tak se nám dostává hlasitého povzbuzování.

Něco přes 700 výškových metrů jsme zvládli za cca tři hodiny. Následovala povinná fotka u obelisku. No a konečně vytoužené pivko a polívka v přeplněné hospodě u Zátopka, nebo jak se jmenovala. Pár loků z plácačky, abychom si dodali odvahy na bývalou nejprudší sjezdovku v ČR. Sjezd v takovém množství prašanu je pro nás všechny novinka, a tak s tím máme větší či menší problémy. Nejladněji sjíždí samozřejmě Instruktor, a to chvílemi i po jedné lyži. Mně osobně to na sjezdovce dost bavilo, v lese už to bylo horší, spousta stromů, který prostě neuhýbají. A manévrovaní s novým prknem mně moc nešlo. Buchťál naopak opět nachází v lyžích zalíbení, a tak to vypadá, že brzo zase někam vyrazíme.

K autu jsme i přes množství pádů nakonec všichni dorazili v pořádku, nevýhody splitu se jasně ukázaly v partiích, kdy si lyžař přibruslí, takže tímto ještě jednou dík všem, co mě kde potáhli či postrčili 😉 Jinak to bylo myslím fajn a všichni jsme se dolů náležitě pobavili a nahoru zapotili.

Sportu zdar a skialpu zvláště.

Šok

Vánoční Chorvatsko 2018

Tento zajímavej nápad se zrodil v hlavách Šoka a Gazi. Nakonec nás odjelo slavit Vánoce a Nový rok v Omiši celkem 8. K realizátorům ještě přibili: Buchťál, Tomáš, Láďa, Lucka, Marťas a Slávka. Odjezd byl 22. 12. 2018 a návrat 1. 1. 2019, takže dost času na vše a s sebou krom lezení jela i kola. Většina byla na kole jen jeden den, tak se, podle mě, brala zcela zbytečně. Jen Šok a Tomáš více jezdili, než lezli. Na šílenej nápad vyjet od moře na kopec Svety Jure (1762) se chytlo trio Buchťál, Šok, Tomáš. Jet 30 km po dobu 4 hodin by nebylo tak hrozný, kdyby poslední kilometry nebyly po sněhu a ledu. Navíc poslední výškový metry se muselo pěšky ve sněhu v tretrách. Borec, co šel kolem v mačkách, se dost divně díval na mou obuv. Dolů to v mokrých tretrách byl očistec. Tolik asi kolo a teď hurá na lezení, který bylo super. Názvy napíšu jen u pár cest, abych to příliš nezahltil blbostma…

Oblast Omiš sektor Planovo – tento sektor byl nejblíže našemu doupěti. Kousíček za Omišem proti proudu řeky Cetina těsně před druhým tunelem. Krásně přejištěné, pod každou cestou název cesty, takže orientace parádní. Postupně jsme přelezli asi 10 cest od 5a do 5c+.

Oblast Split sektor Marjan – Marjan je přírodní park, který se nachází na poloostrově ve Splitu. Zaparkovat jde kousek od závory přímo u silnice a pak je to kousíček vzhůru ke skalám. Tady cesty nejsou úplně u sebe a musí se více přecházet než na Planovu a opět vše krásně osázené nýty a slaňáky. Ale je tu pěkný výhled na moře a na vzdálené ostrovy. Tady krom pro mě přijatelných obtížností (do 5c) jsme se pustili s Gazi do cesty Sára (6a+). Moc pěkná cesta ale bez odpočinků to nešlo. Více tréninku. Zato Láďa se vrhl do cesty Banana Split (7a) a čistě na první dobrou to vylezl. Jeho radostný řev musel slyšet celej Split.

Oblast Omiš – sektor Babina Bara – toto místečko je jen kousíček za sektorem Planovo proti proudu řeky. Zde je i jedna 2délka Zara (5c). Cesty opět vedle sebe a pěkně přejištěné, tak jde zkoušet i těžší cesty.

Oblast Omiš – sektor Ilinac – to už je trochu víc vzdálené od bydlení, ale pořád dosažitelné bez auta. Do vesničky Zakučac cca 2 km k vodní elektrárně a pak kousek do kopce po naučné stezce, na které již cedule ukazují směr na sektor Ilinac. Láďa s Luckou jdou 6délku Rambo (6a) – oběma se moc líbila. Ostatní hledáme 5délku Prvenac (5b). Ale bohužel jsme nenašli začátek a do těžší cesty se (hlavně mě) nechtělo.

Oblast Omiš – sektor Crvena stina – přístupem asi nejhorší oblast, co jsem tam lezl. A následný sestup byl ještě pekelnější. Samej píchající bordel a šutr, byl to hnus. V tomto sektoru je jen jedna cesta – Bon Bon 4délka za 6a. Díky klikaté linii se lano dost třelo a tak štandů bylo více. Zajištěné sice pěkně ale dost keříku a rostlinek. Pěkná byla (pro mě) jen poslední délka.

Oblast Omiš – sektor Visoke pole – kousek za sektorem Babina Bara. Cest tu není zase tolik, ale pěkné lezení po zajištěných cestách. Láďa zde vylezl cestu Droga (7b). Sice se mu to nepodařilo bez odsednutí, ale co bych za to nejen já dal…

Lezení naprosto úžasný. Vše krásně zajištěné s karabinou nahoře pro spuštění. Skály jsou dost ostrý, tak po druhým dnu jsem měl bříška na prstech poměrně zlikvidovaný. Pokud bych měl mluvit za sebe tak nej sektor byl Marjan. Ještě se lezlo v Omiši na jiném sektoru než Marjan. Ale to já chroustal výškové metry na kole. Oblast Omiše a Splitu určitě stojí za několikadenní návštěvu. Není lepší lézt 29. 12. po skále v tričku než mrzout na Pálavě?

Buchťál