Napětí jak ve filmu 12. 7. 2020

Aneb John Wayne der Alpen. Tahle se cesta, která má hodnocení VI+ a 6 délek, mě zaujala nejenom názvem, ale i zajímavým topem. Nezbylo než najít parťáka a jít na to. Jarda chytal bronz u moře, tak zbyl jen Pája. Toho topo též nadchlo, proto není co řešit a s chutí do toho.

Termín padl hned na neděli 12. 7. 2020, ale v sobotu chcalo snad v celé Evropě. Neděle hlásí jasno a žádnej hic a cesta je na jih, takže ideálka – něž se dostaneme pod skálu, tak snad bude suchá a na skále nebudeme jak prase na rožni. Parkuje se asi 100 metrů vlevo za tunelem směrem od Kaiserbrunnu, kousek od Weichtalhausu. Nástup do cesty je dokonce označen cedulkou s názvem cesty. Tohle by netrefil snad jen Škebla…

Stojíme pod nástupem a nějaká inteligentní trojice pouští šutr za šutrem. Naštěstí jdou jinou cestu, proto spěcháme z jejich dostřelu. Lichý jde Pája, já mám sudé délky. Celá cesta je jasně daná nýmata a není kde zabloudit. Opět super zajištěný, kompaktní skála a celkem vyrovnaný lezení. Sestup je po vyšlapané pěšince k parkovišti.

Původně jsem myslel, že to bude jak pohádka. Ale už první délka (seč jsem ji netahal) byla pro mě spíš drama, a nakonec jsem musel přes nýt (stydím se). Druhá a třetí byla pohádka. Čtvrtá. To je už horor. Sice jsem nepoužil žádnou pomůcku a cestu natáhl, ale visel jsem jak pytel h…n. Délku jsem lezl celkem dlouho a ve štandu ruce jak bandasky. Další délku tahal Pája a tu bych přirovnal ke smutné komedii.

V jedno místě jsem tak dlouho přemýšlel, jak vyměním nohy, až jsem visel. Nakonec využívám fixní prusík (hlavu mám v písku). Poslední délka je pěkný dobrodružství.

I když John Wayne točil hlavně westerny, ale pro mě tato cesta byla tragédií. Kdyby mě někdo viděl, tak pro něj spíš komedie. Zatím jsou pro mě tyto obtížnosti asi sci-fi. Nezbývá než trochu potrénovat, ať si tuto rásnou cestu můžeme užít a konečně si připadat jak v pohádce.

Lezení zdar!

Buchťál

Vícedélky v Höllentalu 5. – 6. 7. 2020

Původně jsem chtěl jet do Höllentalu na vícedélky dřív než v červenci, ale neviditelný bacil zavřel hranice. A pak buď nebylo počasí či parťák. Aspoň, že jeden červencový svátek vyšel na pondělí, tak se mohlo jet na více dní. Nakonec jsme jeli ve složení já, Pája, Kačka a Barča na dva dny a jako base camp byl Weichtalhaus.

Jelikož holky byly nepolíbeny cestou delší než 30 m, tak jsem našel cesty do obtížnosti 5. Na první den jsem vybral cesty Alte Westwand 5 190 m a Jarasim-Neuer Jarabegweg 5- 145 m. Po spravedlivém losu jsem vyhrál Kačku a Pája Barču. Plán byl vylézt každej jednu a pak se vystřídat. Ale já s Kačkou jsme šli Alte Westwand a čas byl proti nám a druhá by se nestihla. To Pája a Barča šli jako první Jarasim a jelikož se s tím nesrali, tak stihli i Alte Westwand. Ta má z parkoviště asi 10minutový nástup. Nejtěžší délka je druhá s traverzem. Sice je krásně zajištěn (někdy i po 70 cm) a má dost ruk, ale mnohdy žádný nohy. Kačka se asi dost vytrápila, ale vše statečně zvládla. Cesta je pěkná, orientačně jasná a parádně zajištěná. Sestup vedou mužíci a vezme asi 15 minut.

Druhý den se holky prohodily a cílem byl Vordere Stadelwand s cestami Fensterlplatte 5+ 158 m a Peternpfad 5- 145 m. Tyhle cesty jsem šel už po několikáté, ale jsou tak parádní, že mně to vůbec nevadí. Obě jsou pěkně zajištěné smycemi v hodinách a doplněné nýty. Mají 5 délek, takže by šlo stihnout i 3, ale únava s blížícím se deštěm rozhodly pro odjezd domů.

Víkend to byl moc podařený a určený hlavně holkám, aby získaly nové znalosti a dovednosti a stávající potrénovaly. Po cestě je Pája učil vše od hledání cesty, přes orientaci v topu, až po její najití. Holky se všeho zhostily parádně, některé délky i tahaly. Sice expreska či strom nesloužily jen k jištění, ale Gazistyle se taky počítá, navíc když je na zádech batoh. Když jsem byl poprvé já, tak jsem byl vyklepanej jak sparta bez filtru v měkkým obalu, takže holkám klobouček. Snad to holkám něco dalo, přineslo jen pozitiva a třeba se příště vydají někam spolu samy.

Buchtál

Z Tater na Pernštejn 15. 3. 2020

Původní záměr jet na Zbojnickou chatu a užívat si sníh a zimu s pěkným lezením a turistikou zhatil divnovir. Barča večer před odjezdem rozjela kampaň, zda vůbec jet, jelikož se zhoršila situace nejen na Slovensku, takže se nejelo. Nakonec jí za to patří dík, pač jinak by se jelo a hned druhý den zpět. Zbojnická chata na pokyn vlády zavřela. Takže co s volným víkendem?

Rozhodování bylo jednoduchý a rychlý. Perštejn. Z původních účastníků zbyl se mnou jen Jarda, Barča a Mára s paní Kolombovou. Během dne přijeli i Láďa a Lucka. Jarda chtěl jít na vrchní sektor, ale i přes silné naléhání byl přehlasován a nucen zůstat v líném sektoru.

A tak jsme ztrestali téměř celý sektor. Postupně Lemra placatá 4, Lemří procházka 5-, Dáreček 5-, Goofyho gajblík 5, Mistr a Markétka 5+, Pupek je sexy 6 a Svačinová pauza 5-. Jen co se objevil Láďa a Lucka, musel Jarda jít na horní sektor.

Mára konečně ukázal paní Kolombovou a snad se Markétě líbil výlet s naším bezva oddílem. Barča si při své 2. návštěvě skal poprvé na skále slanila – jen nevím z čeho měla větší respekt. Láďa si zkoušel nějakej hafoultrakrutej převis a celkově jsme si všichni první zářez na skalách užili. Snad to nebude kvůli bordelu, co lítá vzduchem, trvat dlouho a zase vyprášíme lana a lezky co nejdřív.

Buchtál

Dobrodružství ve trojkách 25. – 26. 1. 2020

Nabídka víkendového dovádění v Rakousku na skialpech mě moc nezaujala, a tak moje možnosti na lezení venku spadly na nulu. Nikdo jinej než Jarda a Pája se prostě nenajde. Tak jsem se začal smiřovat s tím, že budu hledat jističe na překližku což by snad mělo být v pohodě. Ale…. Ozval se navrátilec z „jú-es-ej“ Mára, a tak jsme začali kut pikle. Říkal, že v únoru se mu vrací žena, a toho je třeba využít, než budou povinnosti. Já jsem pro každou špatnost, tak z toho vzešel víkend v Höllentale. Místo překližky 2 dny lezení.

O ubytování se postaral Mára, jelikož já tak tak dávám češtinu. Zajistil přenocování ve Weichtalhausu. Čekal jsem, že bude zavřenej, ale chata byla plná. A to Čechů – zájezd Alpiny na snežnicích. Já jsem se dobrovolně dal do hledání cest. Poblíž jsem měl jednu už vyhlédlou, ale na druhej den jsem musel zapátrat. Postupně jsem dal dohromady: Romantiker Promenade 3, Akademiker 2+, Katzenkopf 3 a Hochgang 2+.

V sobotu padá volba na Romantiker Promenade. Nástup od auta je kousíček a nápis s velkým R vedle cesty nejde minout. Pak přímo nahoru ke skále je to 20 metrů. My jsme to nějak překombinovali a první část jsme omylem obešli. Nevím, jestli to bylo sněhem nebo absencí fixního jištění, ale našel jsem jen jedny erární hodiny v poslední délce, tak celé na vlastním. Sníh a led cestu udělaly pěknou a zajímavou, ale v létě bych ji nešel. Navíc sestup hnus škaredej fialovej.

U dobrýho radlera padá volba na neděli – Katzenkopf a při troše štěstí následně Akademiker. Nástup na Katzenkopf je přímo od chaty necelou hodinku. Na úpatí je červeně napsaný KA, tak nejde minout, a navíc cesta je značená v mapách na seznamu. Pak se sledují červené značky a šipky, který jsou krásně vidět. Někdy bylo třeba cepínu, jinde bylo třeba lézt bez rukavic. Dosti pestré. Tahle cesta je moc pěkná určitě i v létě. Fixního jištění je trocha, ale tam, kde je potřeba, jinak na vlastním. Ale štandy jsou nebo smyce o strom. Tuhle cestu doporučuju jako pěknou, lehkou vícedélku, kde se leze na vlastním jištění třeba jako nácvik. Fakt krása. Mě se moc líbila a sestup je pěknou turistickou cestou po modré. Radler nám asi entuziasmus zvedl až moc jelikož 420 metrů vysoká 12délková troječka v zimě nám zabrala celkem 8 hodin, dost sil, roztrhlou péřovku a ztracený telefon (padal 300 m volným pádem). Akademiker budeme muset dát někdy jindy, ale i tak to dalo moc krásného lezení a zážitků.

Buchťál