První metodický horovíkend

17. – 19. prosince 2010 byl náš první metodický víkend s horoškolou ve Vanovicích. Musím přiznat, že jsem se opravdu těšila, i když jsem měla trochu obavy z toho, co nás tam bude vlastně čekat.

V pátek večer, hned po příjezdu na Mišákovu chalupu a malém občerstvení, byla přednáška o oblečení do hor. Velmi podrobnou přednášku měl pro nás připravenou Honza. Následovalo promítání diapozitivů ze starších oddílových i neoddílových akcí a vyprávění „historek z natáčení“.

V průběhu večera nám přišlo trochu divné, že někteří organizátoři víkendu chodí stále někam ven a naše podezření se v zápětí potvrdilo. Do zimy oblečený Červík přiběhl a začal po celé chalupě pokřikovat, že venku jsou dva ranění a že potřebují rychle naši pomoc. Na poli za chalupou leželi dva nám dobře známí figuranti a velmi věrohodně předstírali předem dohodnutá zranění. Raněným jsme poskytli první ne zrovna moc odbornou pomoc a transportovali je na chalupu. Na tomto cvičení jsme se názorně přesvědčili, jak je důležité mít mezi sebou někoho, kdo celé akci velí. Také myslím, že nejednoho z nás reakce nás samých v nasimulované tísňové situaci docela překvapila. Celou záchranou akci jsme si následně rozebrali a podělili se s ostatními o své pocity.

Večer byl promítán film, ve kterém samozřejmě nechybělo lezení. Některým jedincům se ale na film moc dívat nechtělo a tak abychom nerušili, odešli jsme do nejchladnějšího pokoje na chalupě hrát hloupé hry. O upravených pravidlech her, jako jsou aktivity a plácaná, bych se raději nerozepisovala. Stačí napsat, že nově příchozí do pokoje tam už zůstali a hráli rádi s námi. A tak jsme se nakonec i blíže seznámili s dalšími členy horoškoly.

Další den ráno byla Červíkova přednáška o rizicích při plánování výletů v horách. Přednáška byla velice poutavá, tak nevím, jak je možné, že si někteří dovolili během ní usnout (měli by dostat poznámku!). Po teorii jsme si mohli v praxi vyzkoušet vytvoření nosítek z lana, z batohu či teleskopických holí. To nás opravdu bavilo a byla u toho sranda. Samozřejmě jsme si museli transport zraněného vyzkoušet i v terénu a proto jsme vyrazili na menší „transportní“ výlet.
Večer jsme se učili jak správně poskytnout první pomoc, resuscitaci, vyšetřit zraněného a jiné užitečné záchranné manévry. Několikrát jsme museli jít do okolí, najít, ošetřit a transportovat do bezpečí zraněného.

O druhém večeru a noci jen stručně. Hrálo se na kytaru, zpívalo a někteří zas vymýšleli blbosti u zábavných společenských i nespolečenských her. Na některé z nás však udělal největší dojem večera dlouhý proslov Červíka.

Celkově se mi víkend opravdu líbil a chtěla bych tímto poděkovat organizačnímu týmu a to i těm, kteří se na přípravě podíleli, ale nemohli tam s námi být…

Gazela co očima házela

Horoškolový víkend bez metodiky

Horovíkend u Mišáka na chatě proběhl v termínu 4. – 6. 11. 2011. Na chatu jsme přijeli až kolem osmé hodiny večer. Bylo nás jen 7 a fena, takže atmosféra byla docela komorní. Pustili jsme si jako zvukovou kulisu lezecké filmy a hráli jsme velmi duchaplné a intelektuálně náročné hry. Jak by řekl Mišák adolescentní pičoviny. Pro ty, které to zajímá, jsme hráli aktivity 2. Taky Cink junior, který paní učitelka ukradla nebohým dětem v družině, plácanou a na Krále.

Brzy ráno (takže asi v 11:-)) jsme se nasnídali a vyrazili na pěší túru. Pak si dali někteří guláš a jiní blbosti na trampolíně. K večeru jsme se vydali do Boskovic na prohlídku centra, ale hlavně do aquaparku. Největší atrakcí byl tobogán, na kterém byl zákaz jízdy 2 osob, takže jsme to právnicky vyřešili a jezdili jsme po třech, pěti a někdy i víc osobách zaráz.

Druhý večer probíhal v podobném duchu jako ten předešlý, ale nikdo už nezvracel.

Co říci závěrem? Protože náplní víkendu nebyla metodika ani lezení a nebyli jsme nijak organizováni, pointou bylo tmelení kolektivu. A Mišák to shrnul úplně za všecky: „Takovej promrdanej víkend to byl.“

Gazela