Tatry 7. – 11. 9. 2016

Ve středu jsme se vydali na cestu do Tater. Pod kopec jsme dojeli už za tmy, takže jsme stoupali s čelovkama a plnou bagáží. První příjemný zážitek byl, když nás potkalo zásobovací auto z chaty a vzalo nám batohy. Chvíli jsme měli pocit, že se vznášíme. Zato na chatě nás slečna nepřivítala úplně nejsrdečněji, ale se slovy: „kedy sa chodí na chatu?!“

Ve čtvrtek nám Pája naplánoval lezení na celkem blízké východní Žeruchové veži. Jedna dvojice – Buchtík a Pikaču lezli nejprve Južným pilierom a potom Cestu cez knihu. Druhá dvojice – Gazi a Krejzič naopak. Obě cesty měly pětková místa, ale bylo to v pohodě, ani mágo jsme nevytáhli.

Na pátek bylo domluvené lezení na Čierném štítu v jihovýchodní stěně. Nástup byl dost kyselý, neboť trval 2 hodiny. Místy byly řetězy, ale aspoň jsme pod cestu došli rozlezení a protažení. Do cesty jsem šla s jistotou, protože nám Pája ukázal, kde je přesný začátek a kudy jít. Ale už po první délce jsem zjistila, že vůbec netuším, kudy lezeme. Topo pro mě bylo spíš komplikace. Ale moc si s mapou nerozumím, tak sem vkládala naděje v Krejziče. Ani to nepomohlo. Takže jsme vylezli po vlastním Cestu od úči a vědce. Buchtík s Pájou měli aspoň štandy v Težko říct jaké cestě. Ale dolezli jsme ke správnému vrcholu se slaňákem. Co víc si přát. Jenže už první slanění nás dovedlo do… rozchrastu a vysoké trávy, odkud jsme prusíkovali ke štandu. Další slanění už prusíkoval jen Pája, asi mu byla zima, tak aby se zahřál:-) Celkově dlouhý výlet, došli jsme tak akorát do tmy. Ale zato už začla pomalinku roztávat paní domácí.

V sobotu jsme se vydali na Malý Kežmarský štít na severní stěnu. Pořád nám vrtalo hlavou, proč jsou cesty zakresleny modře. Teď už to víme. Jsou mokré a lezou se v zimě. Takže jsme přešli na oblíbenou Žeruchovu vežu a dali si cestu tady. Byla taky za V. No, ale není pětka jako pětka, takže jsme se vybáli a vyklepali do zásoby. Slanění dost trvalo, protože na štandu byla fronta Poláků a Slováků. Večer už jen postelklajmbink. Pozn od Páji, Gazi by měla víc trénovat, moc jí to nešlo narozdíl od zbytku výpravy 🙂

V neděli jsme šli jihovýchodním pilierom na Východné Žeruchové veži. Jištění na vlastním, štandy taky, místy kosodřevina a na závěr 30m traverz ke slaňáku. Buchtík s Pájaou objevili jiný slaňák, tak se traverzu vyhli. Ale do dalšího slaňáku jim pár metrů chybělo, takže výhra to taky nebyla.

A pak už jen dlouhá cesta domů. Každopádně počasí vyšlo brutálně dobře, ubytování nakonec luxusně a aji to kakao bylo. Škoda, že jsme se nepotkali s Jardou. Díky nejlepšímu tatínkovi na světě, jsem mohla na tomhle čupr lezeckým výletě být.

Gazi

P. S. Myši jsou děvky a prokoušou se ke žrádlu i batohem.

Tatry z pohledu druhého nezávislého lanového družstva.

Hlášení skupina „B“ Jara, Laďa:

Den 1.  Velická stěna, Cesta cez výlom – V
Super cesta nad Sliezským domem. Jedno těžší místo je odjištěno skobama, za pěknýho počasí žádnej problém.
Sestoupili jsme po Granátových lávkách, cca. 1,5 hodiny na Slezan.
Po nezbytných dvou pivech utíkáme do Batizovské doliny hledat místo na spaní. Bivak jsme si našli krásnej, hvězdy svítily jak vo dušu.
Den.2  Batizovský štít, Kuttovy plotny IV+/V-
Super cesta, 7 délek. Super lezení. Dolů slaňujeme, byli jsme varováni, že sestupovka je jedna z nejhnusnějších v Tatrách.
Slaňáky nacházíme bez problémů všechny, že by rozvážné stáří?
Dva dny kolem krouží vrtule, hledali Poláka, co šel na Končistou. Odpoledne v dálce vidíme, že ho našli (asi 500 metrů od našeho bivaku). Později se dozvídáme, že ho našel pes. Borec byl v bezvědomí a naštěstí živej.
Odjíždíme za kamarády do Belanek. Ti během naší nepřítomnosti narazili třetí bečku. No, každej máme svůj Everest, že?
Za skupinu „B“ zapsal Jara.