Ve středu jsme se vydali na cestu do Tater. Pod kopec jsme dojeli už za tmy, takže jsme stoupali s čelovkama a plnou bagáží. První příjemný zážitek byl, když nás potkalo zásobovací auto z chaty a vzalo nám batohy. Chvíli jsme měli pocit, že se vznášíme. Zato na chatě nás slečna nepřivítala úplně nejsrdečněji, ale se slovy: „kedy sa chodí na chatu?!“
Ve čtvrtek nám Pája naplánoval lezení na celkem blízké východní Žeruchové veži. Jedna dvojice – Buchtík a Pikaču lezli nejprve Južným pilierom a potom Cestu cez knihu. Druhá dvojice – Gazi a Krejzič naopak. Obě cesty měly pětková místa, ale bylo to v pohodě, ani mágo jsme nevytáhli.
Na pátek bylo domluvené lezení na Čierném štítu v jihovýchodní stěně. Nástup byl dost kyselý, neboť trval 2 hodiny. Místy byly řetězy, ale aspoň jsme pod cestu došli rozlezení a protažení. Do cesty jsem šla s jistotou, protože nám Pája ukázal, kde je přesný začátek a kudy jít. Ale už po první délce jsem zjistila, že vůbec netuším, kudy lezeme. Topo pro mě bylo spíš komplikace. Ale moc si s mapou nerozumím, tak sem vkládala naděje v Krejziče. Ani to nepomohlo. Takže jsme vylezli po vlastním Cestu od úči a vědce. Buchtík s Pájou měli aspoň štandy v Težko říct jaké cestě. Ale dolezli jsme ke správnému vrcholu se slaňákem. Co víc si přát. Jenže už první slanění nás dovedlo do… rozchrastu a vysoké trávy, odkud jsme prusíkovali ke štandu. Další slanění už prusíkoval jen Pája, asi mu byla zima, tak aby se zahřál:-) Celkově dlouhý výlet, došli jsme tak akorát do tmy. Ale zato už začla pomalinku roztávat paní domácí.
V sobotu jsme se vydali na Malý Kežmarský štít na severní stěnu. Pořád nám vrtalo hlavou, proč jsou cesty zakresleny modře. Teď už to víme. Jsou mokré a lezou se v zimě. Takže jsme přešli na oblíbenou Žeruchovu vežu a dali si cestu tady. Byla taky za V. No, ale není pětka jako pětka, takže jsme se vybáli a vyklepali do zásoby. Slanění dost trvalo, protože na štandu byla fronta Poláků a Slováků. Večer už jen postelklajmbink. Pozn od Páji, Gazi by měla víc trénovat, moc jí to nešlo narozdíl od zbytku výpravy 🙂
V neděli jsme šli jihovýchodním pilierom na Východné Žeruchové veži. Jištění na vlastním, štandy taky, místy kosodřevina a na závěr 30m traverz ke slaňáku. Buchtík s Pájaou objevili jiný slaňák, tak se traverzu vyhli. Ale do dalšího slaňáku jim pár metrů chybělo, takže výhra to taky nebyla.
A pak už jen dlouhá cesta domů. Každopádně počasí vyšlo brutálně dobře, ubytování nakonec luxusně a aji to kakao bylo. Škoda, že jsme se nepotkali s Jardou. Díky nejlepšímu tatínkovi na světě, jsem mohla na tomhle čupr lezeckým výletě být.
Gazi
P. S. Myši jsou děvky a prokoušou se ke žrádlu i batohem.
Tatry z pohledu druhého nezávislého lanového družstva.
Hlášení skupina „B“ Jara, Laďa: