Tak jsme se odhodlali do zimních Tater.

Přihlášených bylo 12 ks, a až na jedno slepý střevo (Buchtik) všichni odjeli. Což je úctyhodný výkon. Díky Buchtikovi, jsme měli i všechny hejblátka, co jsou v zimě třeba. Na chatu 3 hodiny s těžkou sviní na zádech dalo zabrat, ale pohled na náš pokojíček (od teď jen prasečák) dal na trápení s báglem zapomenout  😊.  Byl to hlavně metodický zájezd, takže na startu bylo třeba trošku pocvičit. Tak jsme kopali, hledali, pípali, nacházeli, atd. Druhý den si nás kluci metodici pěkně vzali na půlky, část jde na ledy, druhá se jde zakopávat, klouzat, brzdit, padat, štandovat, atd. Nácvik zasypání byl velmi poučnej – nelíbilo se mně to ani když  to bylo jenom jako. Naostro to zkoušet nebudu. Odpoledne výměna na ledech pod Svišťovkou. Ledy byly super, jen by tam mohlo být tepleji.

Některé výkony z ledů bych i vyzdvihl:  Šok  v turisťákách vyběhl led zvaný od teď „Šokův“  tak, že nepotřeboval ani moc šroubovat – prostě pískařskej morál.  Kluci metodici taky dobře, na 1. konci. Verči patří gratulace za překonání sebe sama J. Dredáčovi poděkování za plácačku na štandu J. Pájovi za ošetření zraněného kamaráda – krve moc neteklo takže pohoda. Večer byl  večírek, a  v 7 ráno opět všichni na startu. Někteří teda nevypadali nejlíp, ale nevolnost rozehnali výšlapem do Červené dolinky. Cíl je hřeben od Kozích kopek až kam to vyjde. Je nás hodně, tak se ještě odděluje skupinka na Jahňačí štít. Nakonec teda to dopadlo jinak, ale krásně. Jahňačí skupince se zalíbil jakýsi žlab na hřeben, kde se pohybovala skupinka hlavní. Krásně jsme se tam potkali, posvačili, a zhodnotili, že se po hřebeni vrátíme na Kopky. Hřebínek se šel na „průběžno“, což si někteří taky vyzkoušeli poprvé. Na větších tůrách se to bude jistě hodit. Po cestě jsme našli 2x cepín našeho kamaráda a dole pod hřebenem rukavici toho stejného kamaráda – víc štěstí, než rozumu (?).  Dolů někteří (ti, co nehledají rukavici J) doklouzávají po lopatách. No a večer zase večírek…

Polopenze byla vydatná, k tomu pívo, takže pohoda. Domácí meruňka k utužení kolektivu přišla taky na řadu. Někteří stále neměli dost, takže stolní bouldering, atd. Přesně v čase 2:22 budíček, ale co bylo v Tatrách, zůstane v Tatrách, že J.  Ráno už jen pobalit, a zdar zase příště. Cesta dolů úmorná, někdo slízá na mačkách, někdo jede na lopatě. Cestou zastavujeme u jakési kaluže, že je třeba se vykoupat. Prý termál. Bylo to bezva zpestření. Pak jsme přijeli k zavřené silnici, tak se šlo do hospody na hambáč.  Jeden nejmenovaný blbec vyžral těsně před tím půl litru kefíru, takže na hambáč jen čuměl L.

Závěrem se asi hodí zhodnocení zájezdu:  Mně se to moc líbilo. Většina z nás si to v zimních horách vyzkoušela poprvé, takže jsme se nepouštěli do žádných „větších akcí“, ale byl to dobrej základ pro příště. Jedna tůra navíc by se hodila. Tak příště aspoň o den delší. Zázemí na Brnčálce bylo super, v prasečáku teda trošku těsno, ale lidi k sobě mají mít blízko, ne? Počasí nám vyšlo – tři dny slunko. Začátek března byla letos dobrá volba.

Hore zdar !

j.