Tatry, Javorový štít, JZ žebro (V) 5. 9. 2019

Termín byl dán, jako vždy, hodně dlouho dopředu, předpověď nic moc, přesto vyrážíme. Z Brna 2 ks (já + Laďa – nečlen) po cestě v Mikuláši ještě +1 ks (Lucka). Já jsem udělal největší chybu výletu už doma – snad vlivem stresu z práce (před dopoledním odjezdem jsem ještě musel hákovat), jsem doma nechal bundu goráčovku. Ve Smokovci kupuju pláštěnku a doufám, že ji nebudu potřebovat.

Jdeme na Zbojnickou chatu, kde máme nocleh. Chata je v pohodě, nocleh taky. Ráno v 8 vyrážíme z chaty s tím, že nástup je ½ hodiny a dle průvodce snadno hledatelný. Chyba! Běhali jsme podél stěny asi hodinu 😊 Na nástupu má být borhák. Ve skutečnosti je cca 3 m vysoko, takže jsme ho na poprvé přehlídli. Až z odstupu jsme se ujistili, kde to je, a nakonec našli i ten borhák.

Cesta má 5 délek a je částečně odjištěná. Hlavně prý kvůli směru. První dvě délky se dají dost blbě jistit, je to vše sklopené dolů, takže občasný borhák potěší. Lezení pěkný, lehký, tatranská žula má skvělé tření (za sucha 😊) Orientace díky občasnému jištění v pohodě. Jsme tři, tak lezeme „rychlou trojku“, kdy 1. leze dvou lanech, 2. a 3. každý na jednom prameni cca 8 metrů nad sebou. Tato cesta končí na vrcholu pilíře, odtud je to na vrchol ještě asi 60 m, ale hodně rozbitým terénem s nemožným návratem zpět ke slaňáku, takže úplný vrchol necháváme být a jedeme dolů. Dle průvodce to je jednodušší než obcházet.

V jedné délce se nám seklo lano, takže ještě jednou nahoru, ale čas máme, počasí taky, takže v pohodě. Po poradě u píva sestupujeme hned dolů k autu, protože se má pokazit počasí. Lucka jede domů, my s Laděm jedeme do Belanských Tater za kamarády na chatu.

V noci pak prší, takže jsme udělali asi dobře. Další den pak sekání dřeva, popíjení různých nápojů atd. Ráno pak jedeme domů, kde je překvapivě horší počasí než v Tatrách.

Dali jsme jen jednu lezeckou túru, což není moc. Ale pro mě to stálo za to. Díky Lucce a Laďovi za účast! Je to tam fakt hezký, takže další výlet na stejný místo bude v zimě!

Ještě drobná recenze Zbojnické chaty: Spali jsme v podkroví na zemi na matracích. Nocleh v pohodě. Nic tam nevrže, větrání taky v pohodě 😊. Jídlo je chudší než např. na Brnčálce. To je ale dáno tím, že se tam všechno nosí. Brnčálka je obsluhovaná autem / skútrem.

K lezené cestě „JZ žebro (V)“: Je to klasická tatranská pětka. Další z řady „preistěných tatranských klasik“. Řekl bych, že ji můžou jít i tatranští nováčci zcela bez obav. Doporučuju!

Zdar Jara