Původně měli Jarda s Pájem v plánu vyrazit na skialpy. Téhle akce bych se neúčastnil, ale Jardu přemohl kašel a rýmečka. A když řekl Pája, že má volnou nedělu, nelenil jsem a hned jsem hledal, co by šlo lézt. Našel jsem dostatek možností a volba padla na Kanzelsteig. Nástup od auta 15 minut, obtížnost 2+, 300 m lezení a psáno „sehr schön“. Paráda.

Někteří se polekali předpovědi. Pak jestli je to Vánocema, leností, nemocí či strachem, to nevím, ale ozval se jen Drťa, ale tomu kýla nedovolila vyrazit, tak se ke mně a Pájovi připojil kamarád Martin. Takže 3 lidi na jedno lano. Paráda.

Oproti předpovědi, která hlásila zataženo, bylo na parkovišti krásně jasno. Cesta je z jihu, tak nám severní vítr nepohnul ani vláskem, a po nezbytném přebrání věcí do sedáků a hurá ke skále, která je jen 15 minut. Paráda.

Nástup je krásně označen plechovou cedulkou na stromě „Kanzelsteig 2+“. Obtížnost je za 1 až 2, tak štand založíme, až bude třeba, a půjdeme všichni najednou. Pája jde první, uprostřed Martin a já na konci. Štand děláme, jen když dojde materiál na zaklání postupového jištění či horšímu vedení lana. Jediné místo ve stínu mělo asi 10 m. Tam, samo sebou led a sníh. Tahat tuhle část vyšla na mě. Hrdinský lezení bez rukavic mě přešlo po několika odhrnutí sněhu, ale mačky a cepín jsem na první část nepotřeboval. Na poslední 2 m jsem musel využít cepín, ale jinak to šlo s velkou opatrností pěkně. Následoval už jen kousíček zase na sluníčku až na vrchol. Paráda.

Celá je cesta krásně značená červenýna tečkama a zabloudit fakt nejde. Teda pokud nejde první Škebla… Místní horolezecká škola tuto cestu používá jako klasickou cestu pro výcvik nováčků, tak jsou na dost místech borháky, ale cestou jde dát dostatek vlastního. Lezení v pohorách je zase něco jinýho a tahle cesta určitě stojí za návštěvu v těchto podmínkách. Mně se moc líbila. Není se čeho bát, hlavně pokud vyjde počasí – sluníčko, mírný vítr až na vrcholu. Paráda.

Buchťál