První letošní lezení (28. 3. 2015)

Aneb proč jezdit do Rakouska, když můžeme na Baby.

Jára přišel s neodmítnutelnou nabídkou pokusit se vyšplhat na rakouskou horu Schneeberg, která se nachází kousek od Vídně. Celkem se přihlásilo 7 zájemců, vše bylo domluveno a následně i zrušeno kvůli špatné předpovědi počasí.

Sobota se tím pádem stala volným dnem bez plánu. Netrvalo to ovšem dlouho a začaly přicházet náhradní návrhy. Gazi, Jarda, Pája a Peťa se nakonec ukázali jako správní lezci a vyrazili zjišťovat, co se přes zimu změnilo na Babách. Počasí sice také nebylo zcela ideální, ale nakonec nepršelo a zima se dala vydržet.

Rozdělili jsme se do dvojic Gazi s Jára a Pája s Peťou. Gazi a Jarda bušili jednu cestu za druhou. Za zmínku stojí obzvláště cesta Kruhová, kde Jarda ukázal velký kus odvahy, protože byla poměrně spoře zajištěná a Jarda se musel hodně ohánět svými friendy. Gazi se zarputilostí jí vlastní Jardu následovala do každé cesty a i s permanentním 9 kilovým batohem byla Járovi rovnocenným spolulezcem. Pro Peťu se jednalo o první větší zkušenosti s lezením venku, proto jsme se nejprve věnovali teorii o zakládání vlastního jištění, dělání štandů a podobných témat, které na stěně člověk sice může zkoušet, ale venku je to stejně vždycky jiné. Poté se druhá dvojka vydala dohánět náskok Gazi s Járou. Peťa se ukázala jako velmi učenlivá lezkyně, všechny cesty byly dobře zajištěné a štandy příkladně zbudované.

Po 6 hodinách lezení, příjemně unavení, trošku promrzlí a Gazi hladová, protože ji nějaký pes sežral svačinu, jsme se vydali na cestu zpět do Brna respektive Rajhradu. Určitě se jednalo o zajímavý den, který si zaslouží opakování, budeme tedy netrpělivě čekat, až se nám zase uvolní kalendáře a společně někam vyrazíme.