Wildspitze 28. – 30. 7. 2017

V pátek brzy ráno jsme se vydali do Rakouska na téměř „čtyřtisícofku“ 🙂 Jeli jsme nejprve vyzvednout předsedu, který neměl na srazu žádné věci a po chvíli jsme se dozvěděli že si ve středu při jediné cestě se Škeblou poničil koleno, takže jedeme bez něj 🙁 Nabrali jsme teda Horského svůdce a Buchťála a vyjeli.

Cesta byla dost dlouhá a Buchtík se pořád ptal: „Kdy už tam budem?“ A aby nám to ubíhalo lépe, tak spolu se Šokem začali soutěž v prdění :-/

Dojeli jsme do Ventu, kde jsme se začali škrábat na chatu. (Koho by to zajímalo, tak Vent leží v nadmořské výšce 1890 a jedná se o rakouskou obec ve spolkové zemi Tyrolsko, okres Imst. Stojí v uzávěru údolí Venter Tal na řece Venter Ache a od roku 1854 je součástí obce Sölden. A koho by to nezajímalo, tak nic.) Chata Breslauerhütte stojí v nadmořské výšce 2844 a cesta nám zabrala asi 2,5 hodiny. Což bylo milé překvapení proti předpokládaným 4 hodinám. Takže nám zbyl čas navštívit nejbližší kříž Urkundholm, 3112 m. n. m.

Mezitím došli na chatu i Krejziči a jejich kámoši Tomáš a Martin, kteří odmítli teplo chaty a vynesli si s sebou i spacáky a žďáráky.

Už první večer jsme měli čas seznámit se s obsluhou chaty. Naštěstí 2 číšnice byly Slovenky a jedna Srbka, takže sme nemuseli komunikovat v tom z****ným jazyce. Podle Horského svůdce „vyzobaná slunečnice“, „malovaná kraslice“ a jediná pěkná „obláček“. Tak nás Horský svůdce ujišťoval, že s žádnou nebude mluvit, aby se zbavil přezdívky. A jak to dopadlo? To Vám poví sám…

Vstávali jsme ve 4:44. Počasí vypadalo lépe než podle předpovědi a tak jsme nabalili opalovák a brýle. Bohužel spolu s námi se na vrchol vydalo ještě hafo dalších lidí, ale co už? První část cesty byla po kamenech, pak jsme museli nasadit mačky a cepín na sněhové pole. Dál po feratě, na kterou se většině nechtěli sundávat mačky, tak doufáme, že je svůdce nabrousí :-p Za feratou byl přesun přes sněhové pole s trhlinami, takže jsme se navázali.

No a už zbýval poslední úsek ke křížku, kde už bylo dost husto. Potkali jsme i lidi v teplákách a teniskách, takže si Šok klidně mohl vzít kolo. Připomíná mi to Tomovu otázku: „Víte, proč lidi umírají v horách?“ „Protože tam nemají co dělat.“ U kříže jsme se vyfotili a pak už nás čekal sestup stejnou cestou. Nikdo do trhliny nespadl (až na pokus svůdce), nikdo nekakal, takže nic zajímavého. Bylo dost horko, tak se někteří zchladili v jezírku.

Aby nebylo málo lezení, tak jsme ještě oblezli chatu a pak už se nic moc pozoruhodného nedělo, takže jen v krátkosti: Víme, že svůdce už vyškrabuje poslední kýbl a slovenština je podle některých u kluků teplá…

V noci došlo na očekávanou předpověď počasí, takže dost chcalo a padali kroupy a bylo hnusně. Ale v matraclágru nám to ani nevadilo.

Bylo to fajn, počasí vyšlo, ale je to daleko. Takže Krejziči, kteří ještě pokračovali do Arka to vychytali.

Kam teda příště? :-p

Gazi