Velice zajímavej kopec s výškou 4274 m byl naším cílem. Plán Krejziče, Buchťála, Martina a Adama byl velice jasný a jednoduchý. V pátek odpoledne vyrazit z Brna do Švýcarska k jezeru Oberaarsee a cestou na vrchol sebrat pytel, který tam Martin a Krejzič mají. Jak prosté…

Cesta (1083 km) byla téměř bezproblémová. Jediný průser byl, překvapivě, v Brně. Ale po úmorných 12 hodinách jsme dorazili k jezeru Grimselsee. Dál nás nepustil parkovací poplatek. Na jeho zaplacení bylo třeba mincí. S papírovou bankovkou či kartou to nešlo. Tak se rozhodlo, že přespíme v autě, ráno rozměníme a pak hurá nahoru 6 km k jezeru Oberaarsee.

Rozměnit se povedlo a jedeme nahoru. U jezera přebalíme batohy a vyrážíme do sedla Oberaarjoch. Cesta vede kolem jezera Oberaarsee a následné stoupání po ledovci Oberarrgletscher. Nespočet nábojů, rukavice, batoh, deka, mačka. To vše je na ledovci k nalezení. Stoupání je, jako vždy, dřina ale v sedle Oberaarjoch jsme celkem rychle a vyhlížíme, kam povedou naše další kroky. Vše je krásně vidět: sestup a následný výstup po ledovci Studergletsher do sedla Gemschlicke. Volíme asi nejhorší možnou cestu po suťovisku, kde si Matin ošklivě odře ruku. Po rychlém ošetření pokračujeme po ledu a kličkujeme mezi trhlinami, ale těch víc než se zdálo ze sedla Oberaarjoch a často nejsou vidět. Ááááá. Zařval Buchťál a zmizel v trhlině. Adam s Martinem ho pěkně zachytili a nikomu se naštěstí nic nestalo. Vytažení zabere chvilku a ještě opatrněji pokračujeme do sedla Gemschlicke.

Ze sedla Gemschlicke vede cesta po vykurveným suťovisku na ledovec Fieschergletscher. Po něm nad chatu Finsteraahornhutte, kde máme postavit stany. Tyto naše další kroky se už nepovedly. Suťovisko bylo moc prudký a tma se blížila. Tak jsme na sněhovým poli postavili stany a rozhodli, že na Finsteraarhorn nevystoupíme. Večeře a spát.

Ráno je kekel. Malá viditelnost, vítr a lehce sněží. V tomto počasí by to na vrchol stejně asi nebylo. Tak s pocitem správného večerního rozhodnutí jsme se zabalili a šli zpět k autu. Martin nás krásně provedl minovým polem v podobě trhlin, do některých by se bez problému vlezlo i několik autobusů.

Jestli jme se suťoviska lekli, či to už nejde sejít, nebo jsme jen nenašli cestu dolů je jedno. Hory nejsou jen o vrcholech. Hafo pěknej, i když náročnej, výlet. Všichni jsme na konci měli nohy pěkně rozmr… Pro mě další zážitky (pád do trhliny bych nepotřeboval) a doufám, že se někdy na vrchol Finsteraarhorn podívám.

Buchťál