Skialpinistická skupinka byla zastrašena lavinovými předpověďmi, plusové body byly už u svých drahých poloviček odečtené, a proto se musel vymyslet rychlý, opravdu rychlý, náhradní plán. Tato akce by se dala popsat jedním výstižným slovem: RYCHLOST!

Vymyšlená doprava byla komplikovaná, ale zato rychlá, zastavena mohla být jen nějakým problémem na autě. Ano, škeb….bezp….pás….věci z kufru do kufru a zas zpátky, a to všechno hlavně rychle! Rychlá snídaně v pekárně, rychlý kafe na benzínce a rychlá doprava na parkoviště v Rakousku. Rychlá příprava na skálu a rychlý výšlap pod skálu. Problém? Ano, jiná skála. Nevadí, rychlý přesun pod náš masiv a rychlé nalezení našich cest.

A naše rychlá sestava? Krejzič+Zuza, Pája+Jarda v cestě Michelangelo za 6- (9 délek), Martin+Gazi v cestě UFO za 6+ (9 délek), Závin+Škebla v cestě Jägersteig za 7+ (8 délek).

Dále z pohledu dvojice Záv.+Škeb.: Nejistý začátek v botách, v první délce jiné cesty a pak traverz do naší cesty. Délka za 6-? To už bychom si mohli pro jistotu obout lezečky. Po pár metrech se prvotní nadšení vlívá do žil a po dalších metrech se mění v adrenalin. Krásné dírky, díry a hodiny, nelehce překonávám první pořádnou délku. Není 6 jako 6. Máváme na ostatní skupinky a lezeme dál.

Topo trochu pokulhává, ale s trochou představivosti a doufajíce, že jsme tam, kde si myslíme, že jsme, vidíme překrásnou 7- délku, ve které se sluneční paprsky odráží od nýtů do našich nadšených očí. Velice intenzivní lezení v exponované výšce ptáků poletujících okolo. Vysilující začátek za 6+ a pak krásný lezecký krok za 7-. Dolez ke štandu už tak tak z posledních sil. Nejhezčí délka z celé cesty.

Dobírám Škeblu, který dolézá k tomuhle místu a hlasitě hltá svěží vzduch, sedá do sedáku a hrozně se začíná smát. „Ty vole! Tohle si musím vyfotit!“ Začínám se smát taky, když Škebla fotí skálu jak profesionál akty. Poté zdatně problém překonává. Dostáváme se k poslední délce za 7+, to je to gró. Bohužel jsem tuto délku nedal na OS. Bočák, patička, oblinka s drsným povrchem, mini lištička na dva prsty a delší krok do 3 prstové dírky. Krásná práce s těžištěm, no prostě nádhera, zamrzí jen to, že to bylo tak krátké. Příště bez odsedu!

Sluníčko zapadá a my rychle scházíme dolů. Cesta krásná a perfektně odjištěna. Na parkovišti jediné naše auto. Všichni jedou do kempu za 10 € a my s Martinem jdeme spát ke studánce. Ticho, skála, hvězdy, strašně krásné to bylo.

Ráno rychlá snídaně, rychle k autu a zas rychle navrch k první skále jak minulý den. Krejziči, Pája+Jarda v cestě Serengeti za 6-/6 (8 délek), Gazi+Martin v cestě Rupertina za 7- (8 délek) Závin+Škebla v cestě Elk Meadows za 7- (9 délek).

Rychle hledáme cesty. Škebla pokládá batoh před skálu se slovy: „Zkus se podívat tady, já tu nic nevidím, a jdu se rychle vysrat!“ a tak dojdu k batohu a v úrovni mých očí nápis Elk Meadows a nad tím řada nýtů. Tak se přehlídl, no, ale začít vykonávat potřebu 15 metrů vedle jistící rakušandy, a všimnout si toho až v půlce, je už na očaře.

Topo bylo velice přesné a délky velice dobře odjištěné. První půlka cesty dlouhá a náročná, ale pěkná. Další 30 metrová délka je poctivá 7- po malých chytech, nohy na tření a dolez převisem. Druhá půlka cesty by se dala přirovnat k internetovým videím, na které koukáš s otevřenou pusou. Škebla tahá dvě délky za sebou 6- a 6+. Sportovní lezení na hranici sil ve vícedélce, to nejkrásnější ,co si dokážeš představit. Vidět jak krmí matka svá ptačí mláďata, vidět prázdno několik stovek metrů pod sebou, vidět strukturu krystalů skály a vstřebávat pod kůží tu atmosféru. Krutopřísný spáry a kroky, převislý odštěp, kde člověk leze s rukama ve spáře a pozadím se houpe vysoko nad zemí. Škeblo, ty hovado! Dolézáme pod poslední dvě délky, nadšeni, ale unaveni, navzájem se povzbuzujíc, sledujíc slunce zapadajíc za okraj skal. Po domluvě se vzdáváme touhy zdolat tuto cestu a doufajíc, že to bude lehčí, se snažíme najít východisko v nějaké neznámé levé cestě.

Poslední délka před námi, kterou už ke konci hákuji za smyce, protože jsem psychicky i fyzicky vyčerpán. Je plno hodin a zdraví, trocha zhrzení, scházíme dolů. Škeblova slova prostupují ticho: „Chtěl bych se sem někdy vrátit a vylézt si to znova, ale nevím, jestli někdy najdu takového blázna, jako seš ty“. Ať už máte na člověka jakýkoliv pohled, jeho slova na konci mohou být mnohdy silnější než zážitek prožitý s ním. Díky, Škeblo. Všichni odjíždíme pomalu, pomalu domů.

Společnému přátelství zdar!

Láďa

PS: Celou oblast lze velice doporučit (dobré průvodce a odjištěno dostatečně).