Účastníci:  Jara, Pája, Petra, Lubo.

Ráno v autě nálada nic moc, začíná pršet. Na benzince v Rakousku řešíme, jestli vůbec kupovat dálniční známku. Sportovní duch nakonec vítězí a je to dobře, ale to zatím nevíme. Prší pořád a možná i čím dál víc, ale to si nechceme připustit. Utěšujeme se, že na skály pršet nebude. Někdo (asi já) vypustil kravinu, jako že polezeme převisy, že tam neprší.

Pája má jasno – na Peilsteinu bude od 10:00 počasí OK. A má skoro pravdu, jen je trošku mokro. Po prohlídce terénu a svačině jdeme na to. Ještě pořád moc nevěříme, že to půjde.

Jdeme k sektoru „E“ spodek mokrej zbytek cca. 30 m vypadá, že půjde. Já s Lubem se shodujeme, že pětky jsou pro nás tak akorát, je přece mokro, ne? Pája s Peťou jdou do sedmičky a … povedlo se.

Dole to klouže, ale po pár metrech začíná perfektní lezení. Skála brzy osychá a tak jdeme do sektoru „H“. Výkonnostní dvojka (P+P) posilněna přelezy za 7 a 6+ pokračuje v těchto obtížnostech. My turisti zase pětky. Občas mrholí, ale děláme jako že nic. Únava k večeru stoupá, tak dáváme poslední cesty. Výkonnostní dvojice dává 6+ (jak jinak). Cesta dlouhá, v kolmé stěně, Pája si libuje nad krásnou cestou, Peťa se směje, prostě všechno jak má být.

Turisti lezou kout a… poslední metr a půl je mokrej. Já dva pokusy, dva odsedy. Výměna, Lubo to stejný. Sakra, poslední cesta a pytel. No nic musím se tam vrátit.

Byl to povedenej výlet, doufám, že jich letos víc.

Nazdar,

turista Jara