17. – 19. prosince 2010 byl náš první metodický víkend s horoškolou ve Vanovicích. Musím přiznat, že jsem se opravdu těšila, i když jsem měla trochu obavy z toho, co nás tam bude vlastně čekat.

V pátek večer, hned po příjezdu na Mišákovu chalupu a malém občerstvení, byla přednáška o oblečení do hor. Velmi podrobnou přednášku měl pro nás připravenou Honza. Následovalo promítání diapozitivů ze starších oddílových i neoddílových akcí a vyprávění „historek z natáčení“.

V průběhu večera nám přišlo trochu divné, že někteří organizátoři víkendu chodí stále někam ven a naše podezření se v zápětí potvrdilo. Do zimy oblečený Červík přiběhl a začal po celé chalupě pokřikovat, že venku jsou dva ranění a že potřebují rychle naši pomoc. Na poli za chalupou leželi dva nám dobře známí figuranti a velmi věrohodně předstírali předem dohodnutá zranění. Raněným jsme poskytli první ne zrovna moc odbornou pomoc a transportovali je na chalupu. Na tomto cvičení jsme se názorně přesvědčili, jak je důležité mít mezi sebou někoho, kdo celé akci velí. Také myslím, že nejednoho z nás reakce nás samých v nasimulované tísňové situaci docela překvapila. Celou záchranou akci jsme si následně rozebrali a podělili se s ostatními o své pocity.

Večer byl promítán film, ve kterém samozřejmě nechybělo lezení. Některým jedincům se ale na film moc dívat nechtělo a tak abychom nerušili, odešli jsme do nejchladnějšího pokoje na chalupě hrát hloupé hry. O upravených pravidlech her, jako jsou aktivity a plácaná, bych se raději nerozepisovala. Stačí napsat, že nově příchozí do pokoje tam už zůstali a hráli rádi s námi. A tak jsme se nakonec i blíže seznámili s dalšími členy horoškoly.

Další den ráno byla Červíkova přednáška o rizicích při plánování výletů v horách. Přednáška byla velice poutavá, tak nevím, jak je možné, že si někteří dovolili během ní usnout (měli by dostat poznámku!). Po teorii jsme si mohli v praxi vyzkoušet vytvoření nosítek z lana, z batohu či teleskopických holí. To nás opravdu bavilo a byla u toho sranda. Samozřejmě jsme si museli transport zraněného vyzkoušet i v terénu a proto jsme vyrazili na menší „transportní“ výlet.
Večer jsme se učili jak správně poskytnout první pomoc, resuscitaci, vyšetřit zraněného a jiné užitečné záchranné manévry. Několikrát jsme museli jít do okolí, najít, ošetřit a transportovat do bezpečí zraněného.

O druhém večeru a noci jen stručně. Hrálo se na kytaru, zpívalo a někteří zas vymýšleli blbosti u zábavných společenských i nespolečenských her. Na některé z nás však udělal největší dojem večera dlouhý proslov Červíka.

Celkově se mi víkend opravdu líbil a chtěla bych tímto poděkovat organizačnímu týmu a to i těm, kteří se na přípravě podíleli, ale nemohli tam s námi být…

Gazela co očima házela