Aneb John Wayne der Alpen. Tahle se cesta, která má hodnocení VI+ a 6 délek, mě zaujala nejenom názvem, ale i zajímavým topem. Nezbylo než najít parťáka a jít na to. Jarda chytal bronz u moře, tak zbyl jen Pája. Toho topo též nadchlo, proto není co řešit a s chutí do toho.

Termín padl hned na neděli 12. 7. 2020, ale v sobotu chcalo snad v celé Evropě. Neděle hlásí jasno a žádnej hic a cesta je na jih, takže ideálka – něž se dostaneme pod skálu, tak snad bude suchá a na skále nebudeme jak prase na rožni. Parkuje se asi 100 metrů vlevo za tunelem směrem od Kaiserbrunnu, kousek od Weichtalhausu. Nástup do cesty je dokonce označen cedulkou s názvem cesty. Tohle by netrefil snad jen Škebla…

Stojíme pod nástupem a nějaká inteligentní trojice pouští šutr za šutrem. Naštěstí jdou jinou cestu, proto spěcháme z jejich dostřelu. Lichý jde Pája, já mám sudé délky. Celá cesta je jasně daná nýmata a není kde zabloudit. Opět super zajištěný, kompaktní skála a celkem vyrovnaný lezení. Sestup je po vyšlapané pěšince k parkovišti.

Původně jsem myslel, že to bude jak pohádka. Ale už první délka (seč jsem ji netahal) byla pro mě spíš drama, a nakonec jsem musel přes nýt (stydím se). Druhá a třetí byla pohádka. Čtvrtá. To je už horor. Sice jsem nepoužil žádnou pomůcku a cestu natáhl, ale visel jsem jak pytel h…n. Délku jsem lezl celkem dlouho a ve štandu ruce jak bandasky. Další délku tahal Pája a tu bych přirovnal ke smutné komedii.

V jedno místě jsem tak dlouho přemýšlel, jak vyměním nohy, až jsem visel. Nakonec využívám fixní prusík (hlavu mám v písku). Poslední délka je pěkný dobrodružství.

I když John Wayne točil hlavně westerny, ale pro mě tato cesta byla tragédií. Kdyby mě někdo viděl, tak pro něj spíš komedie. Zatím jsou pro mě tyto obtížnosti asi sci-fi. Nezbývá než trochu potrénovat, ať si tuto rásnou cestu můžeme užít a konečně si připadat jak v pohádce.

Lezení zdar!

Buchťál