Lomničák je na tatranský poměry opravdu velkej kopec. Jeho západní stěna je vysoká od 250 do 400 metrů. Puškáš je v levé, tj. kratší části. Dle průvodce 7 délek. Pod nástupem jsme už jednou byli, tenkrát nás vyhnalo počasí. Vracíme se až po třech letech, na Lomničák to chce tutovou podmínku, což se dlouho nedařilo spojit s volnem. Aspoň jsme zkušenější, ale taky opotřebovanější – dohromady máme dvě zdravý kolena, plus jedno umělý, a jedno 4 měsíce po operaci. Obtížnost 5 není problém, ale stěna je to obrovská a odlehlá. Jen dostat se pod nástup znamená lézt buď Jordánovou cestou, nebo Terryho kuloárem, což je fakt dlouhé. My, protože máme svůj věk, jsme to odrbali třetí variantou – z Lomnického sedla tzv. Tatarkovou ferratou, kterou se pod stěnu dostávají záchranáři. I tak nám to trvalo ze sedla skoro 2 hodiny. Při pohledu do kuloáru jsou vidět dva hloučky – pod Hokejkou, a pod naším Puškášem. Nic jinýho se na Lomničák asi neleze. Hokejka je prý jedna z nejhezčích cest v Tatrách, leč je to čistě za 7-, takže po vlastním né. Takže Puškáš za 5. Cesta je to krásná, jedna z nejhezčích, co jsem v Tatrách lezl. Štandy jsou vynýtované, občas je i nýt postupový, asi spíše kvůli orientaci. Se zakládáním vlastního jsem neměl problém. Klíč by měl být komín v páté délce. Nám se zdála výživnější délka pod komínem. Má to být za IV+. Možná to tak i je, když se trefí ideální směr. Je to cca 35 metrů souvislého lezení, bez výrazně lehčího místa. Ale délka je to krásná právě proto, že se pořád leze. Cesta končí na hřebínku, zábradlí je ještě asi 50 metrů choďákem. Připadali jsme si jak filmové hvězdy, zábradlí přelézáme za cvakání fotoaparátů. Bývá tam spousta turistů z lanovky J. Na vrcholu je hospoda, ale taková divná, tak radši spěcháme dolů. Sestupovka se chodí tzv. normálkou do Lomnického sedla, odtud pak lanovkou, když ji stihnete. Nahoře je to chvíli po řetězech, takže orientace není problém. Níže už se mezi sutí a různýma plotnama musí trošku hledat. Orientační „mužici“ tam moc nejsou. Za tuto cestu si totiž vůdcové nechávají od turistů krvavě platit, a všechny mužiky ničí, aby jim tam nikdo nechodil. No, stejně je tam plno J. Ze sedla jezdí lanovka, v létě do 18:15. Měli jsme asi hodinu rezervu.

Tuto cestu doporučuju těm, kteří už v Tatrách něco vylezli. Hledání přístupu ke stěně, odlehlost stěny a dlouhá sestupovka z této túry dělají opravdu celodenní podnik. Takže nepodcenit !

Jarda + nečlen