Konečně je na volný víkend dobrá předpověď počasí a tak se s Andrejem domlouváme, že vyrazíme k našim jižním sousedům do nějaké dlouhé stěny. Nad 2000 metrů je ještě moc sněhu, takže vybírám Hoferweg [1] na Trisselwand a Loser Sudwand [2], aby toho bylo dost na celý den a vylezli jsme na vysoký kopec (i když v tomhle případě jen okolo 1800 m.n.m).

Jedeme mojí dodávkou, tak na fejsbůčku ještě inzeruju pár volných míst v autě. Ozve se mi jiný Andrej – kódové označení Modrý – že by se přidal do trojice na lezení. Inu, o trojce jsme už předtím uvažovali, sice toho moc nalezeného nemá, ale Žabího Koňa už pokořil, tak ho berem.

Máme vyhlídnutý kemp u Altausee, kam dojedeme někdy po desáté večer. Na recepci kupodivu nikdo, tak najdu volné místo, kde se dá zaparkovat a spíme pod širákem. Budík nás probouzí v pět ráno, žlutý Andrej obléká polárnickou péřovku, hodíme věci do kufru a popojíždíme na parkoviště pod Trisselwand na snídani, abychom ve spícím kempu nerušili.

Zhruba po ¾ hodině mírného stoupání úbočím přicházíme pod stěnu. Pěšinka v suti mezi klečí se trochu ztrácí, ale po chvíli váhání přelezeme lámavým terénem výše, kde najdeme velký převis, u něhož cesta začíná.

V naší slovanské sestavě dohadujeme signály (nakonec česky), abychom se pak stejně neslyšeli. První dvě trojkové délky nás dovedou do hlavní šluchty. Nýtů je více, než na topu, zakládat není třeba, ale v rozbitém terénu ani není kam. Špekulujeme, jak je topo myšleno, protože ve třetí délce chybí vklíněný balvan, a necháme se nalákat borhákovou dálnicí na první dvě délky cesty Seeblick – krásné plotny za 6- (spíše 5ka). Pak už odbočujeme opravdu do hlavní rokle (dvojkový terén s občasným výšvihem komínem). Na souběh dolezeme až do místa, kde se odpojuje Stugerweg a obcházíme sněhové pole k lavičce před dvanáctou délkou.

To už zase lezeme postupně, horní část délky vede hodně lámavým terénem nejasno kam, tak zakládám friend a i přes prodloužení nabírám nechutné tření. Nakonec štanduju na jednom kruhu, aspoň už zase v pevné skále. Následují dvě pěkné pětkové délky s přechodem po lávce na tření no-hand. 15. délka je nejdříve pochozí a pak vylézá úzkým komínem. Po dalších dvou lehkých délkách dolézáme do jeskyně, s vrcholovou knihou – jsou tam zapsaní samí němčouři. Výlez je pak nepříjemně mokrý, ale pokračuje krásným rajbasem. Poslední silový výšvih a po šikmé rampě dojdeme na pěšinku nedaleko vrcholu.

Ve tři hodiny odpoledne svačíme s výhledem na Dachstein, Loser (plánovaný na další den), Grimming a Totes Gebirge. S časem jsem spokojený – cesta měla být na 5-6 hodin, nám to trvalo 8, ale ve třech se zpoždění dá čekat.

Sestup trvá asi hodinu a půl, od starší dvojice dostáváme tipy nejen na skialpové túry v okolí, ale i na dobrou hospodu. U auta vaříme kávičku a míříme na výbornou večeři do Dorfwirtshaus Stöckl u Grundlsee.

Teď už se jdeme oficiálně ubytovat v kempu, chvilku čekáme a klábosíme s trojicí čechů, kteří mají tentýž plán, abychom následně zjistili, že kemp je plný, stejně jako druhý kemp v okolí. Modrý Andrej najde v appce, že se za poplatek dá parkovat přes noc na parkovišti přímo pod Loserem, tak v kempu doplníme vodu a jedem tam. Ušetříme za levnější večerní mýto pro vjezd a vykroutíme se panoramaštráse nahoru. Po pivku jdeme spát – já se žlutým Andrejem v autě (jsme vysoko a brali jsme tenčí spacáky), modrý Andrej nám mizí někde v lese s tarpem. Krásná rovná loučka vedle parkoviště ho neláká.

V neděli máme v plánu trochu míň metrů, tak vstáváme až v šest. Nástup je sotva půlhodinka, míjíme stádo kamzíků, ale šutry nám na hlavu naštěstí nehází. Tentokrát chce jít na prvním žlutý Andrej. Strašně se nám kroutí lano – na posledním borháku musíme odsedat a vyvěšovat, a znovu na štandu. Druhá délka vede exponovanou a nepříliš zajištěnou policí, Andrej pak štanduje na dvou hýbajících se skobách v hlíně a pofidérním friendu. Dobíhá nás borka, která vypadá, že jí stačí štand na jedné z těch skob, ale nechá se přesvědčit i na druhou. Na dalším štandu nás dvojice předbíhá (lezou v běžeckých keckách, tak jim to jde rychleji…). Andrej se moc necítí, tak přebírám vedení – další délka je čtyřkový komínek, a potom highlight téhle cesty – 5+ v pevné skále, občas silovější, rozhodně těžší, než ta plotna za 6- včera. Původně bylo v plánu vylézt ještě dvě délky koutem za 6-, slanit dolů a vylézt původním exitem cesty, ale kluci už na těžší délky nemají chuť a taky není moc času, nějak jsme se tady drbali dlouho. Po obědě tedy jdeme celkem tři délky za 4+, minu štand za rohem a poslední dvě spojuju. Po sbalení lan dotraverzujeme mezi klečí a sněhovými poli k vrcholovému kříži; tentokrát je vidět i Glockner a okolí Venedigeru. Dolů je to po sněhu, tak sbíháme.

Projedeme mýtnou branou, aniž by po nás někdo něco chtěl, ale o pár kilometrů později si všímám folie za stěračem – prý jsme měli odevzdat u brány nějaký formulář a zaplatit za nocování. Je tam bankovní účet, tak jim pak doma posílám 21 EUR za apartmá s výhledem – podle tónu mailu mám pocit, že jsou trochu překvapeni, že jim to někdo platí.

[1] https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/hoferweg-trisselwand/

[2] https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/loser-suedwand/