Tatry – Ošarpance – Jižní hřeben III 5. 9. 2020

Podařilo se zajet do Tater a aspoň něco málo projít a vylézt. Tady je návod k použití pro případné následovníky.

Hřeben Ošarpanců je lehká túra, kde si člověk užije, co k horskému lezení patří. Dlouhý nástup Zlomiskovou dolinou doporučuju nepodcenit. Z Popradského plesa nám to trvalo k nástupu 2,5 hodiny, průvodce píše 2 hodiny, ale to se může povést jen někomu, kdo už v dolině byl a ví kudy J. K tomu ještě připočíst cestu na Popradské pleso. My jsme začali lézt 4 hodiny od startu z parkoviště.

Nástup komínem je opravdu vidět, takže aspoň tady netřeba hledat. Po dešti bude zřejmě pořádně zateklej, tak pozor. V prvních dvou délkách jsou štandy a sem tam jištění. Leze se komínem, takže netřeba nic hledat, jen lézt nahoru J. U druhého řetězu jištění končí a jde se celý hřeben na vlastním jištění, včetně štandů. Takže se leze, kudy pustí.

Na první vrchol (Malý Ošarpanec) je to ještě celkem daleko. Začíná se krásnou sklopenou plotnou, která je široká asi 15 metrů, takže si lze opravdu vybrat tu svoji spáru kudy dál. Pod převisy jsme natraverzovali zprava, nesnažíce se hledat obtíže. Vzhledem k tomu, že to má být trojka, tak se jim spíš vyhýbáme. Dál jsme chvíli lezli souběžně na zkrácených lanech, ale tento způsob postupu skončil ve chvíli, kdy jsem evidentně netrefil správný směr a nějak to ztěžklo. Takže nad těžkým raději štanduju, a dál jdeme už klasicky. Myslím, že to není zase tak extra dlouhé, takže souběžné lezení asi ani není třeba. Navíc, když se leze souběžně, častěji jistím, což zpomaluje. Dál už lezení v pohodě, asi to trefujeme správně. Plotny, komínky, rajbasy, prostě co chceš. Lucka v horách poprvé na prvním konci si užívá vzdušný hřeben, prostě pohoda.

Ze všech tří vrcholů se slaňuje do sedélek. Z Malého a Prostředního vrcholu jsou jako slaňáky erární smyce s majlonkou. Vlasní smyce nepřidáváme, je jich tam dost. Spíš se nám nelíbily dunící šutry, za které jsou obhozené. Nic lepšího tam ale není, takže jsme se jim rozhodli věřit. Nechtěl bych to ale zkoušet jako první, po zimě. Slanění jsou krátká, a celkem vzdušná. Z velkého Ošarpance  pak doporučuju neslaňovat z vrcholu, je tam další dunící šutr se smycema, ale slézt ještě 10 metrů níže, je tam zabudovaný velký kruh. Z něho dle průvodce 17 metrů do sedla. To je hodně bokem, ale dá se to.

Celá lezecká část túry nám zabrala skoro 6 hodin. Nespěchali jsme a dost nás ke konci brzdili Poláci, kterým to šlo neuvěřitelně pomalu, ale je třeba počítat s tím, že je to dlouhý. Sestup pak už v pohodě, v našem případě na závěr s čelovkama. Počasí bylo super, takže večerní sestup nebyl problém.

Doporučuju všem, kdo se rádi pohybují po horách a nechtějí bojovat v těžkých cestách.

Lezli: Jarda + Lucka

Zapsal J.