Dnes 28. 12. jsme se Honzou Buchtikem rozhodli „jít na jmelí“ na Pálavu. Pája nám onemocněl, ostatní jsou samá dovolená, tak jsme jeli dva, a bylo to bezva.

Pod Martinkou z rána asi trošku mrzlo, ale to jsme velkoryse přehlídli. Přelezli jsme 3 cesty pod špuntem na Obří kámen, a normálkou na Martinku. Na víc nebyl čas, ale stálo to za to.

Skála teda studená fest. Po dolezu to vždy chtělo hned bundu a hlavně rukavice 🙂

Poslední délku (kout) na Martinku na nás i slunko zasvítilo, to se hned leze líp. Škoda, že ten kout byl zateklej. Byla to jediná mokrá délka, co jsme potkali, takže nás to pustilo oba za A0.

Nahoře na Martince to bylo skoro na plavky a na úžeh, jak to do nás pralo! Dolů jsme proslaňovali, jako že je to „poslední“ slanění…

Dojedu na zem a směje se na mě Hrana plotny – no nezkuste to. Dávám asi 6 pokusů a prdlajs. Sakra, že jsem to neskončil tím slaněním, bylo by to stylovější 🙂

Poznámka pro teplomilce, dá se i v zimě, jen je třeba se toho nebát.

Jako další akci jsme s Honzou naplánovali „První slanění, aneb jmelí roste furt“. Pálavu nám teď zavřou, tak někam jinam, ale rozhodně ven.