Ve středu jsme dali oddílové polezení ve Víru. Bylo to super. Bylo nás 10, což je pro náš oddíl už docela velká akce. Dokonce se nás na začátku ujal místní horal a vysvětlil nám, jak to vlastně funguje, což bylo (aspoň pro mě) docela poučný.

Základní problém – co na nohy, polovina vyřešila lyžákama a druhá půlka pohorama na turistické mačky. Jedinej v pohodě byl Krejzič, kterej má svoje poloautomaty. Zdálo se mně, že „pohorkáři“ na tom byli možná líp, hlavně proto, že jsou tam všude vysekaný stupy, takže zakopávat nebylo třeba. Někde na „opravdovým“ ledu by to asi bylo jinak.

I krev tam tekla. Ale jen trošku. Cepín do čela prostě nepatří. Petr už to ví. I jeden „pád“ byl, že Honzo? Na začátku i trošku strachu bylo, že Peťo?

Zkusili jsme i zavrtat šroub a vyvrtat hodiny. Zatěžkávací zkoušky vše vydrželo, tak už skoro můžeme na ledy někam do reálu:-) Ještě teda ty boty nějak pořešit. Bez nich to asi fakt nejde.

Na závěr jedna hláška z auta, podle které se dá souditt, že jsme se nešetřili: Ty vole, já si zítra ani zadek neutřu. (je to slušná holka, fakt řekla zadek).