Posílám krátký popis jednoduché, ale dlouhé cesty. Snad bude inspirací pro ostatní.

Výběr cesty, vzhledem k pokročilému věku spolulezce (71), je jasný – přístup lanovkou a jednoduchá cesta. Na Kežmarák k lehkému lezení přibývá i expozice a délka cesty, což se nám líbí.  A záměr se zdařil. Jižní stěna Kežmaráku je impozantní. Cesta Lavé vhlbenie má asi 11 délek i s napojením do rampy – Birkenmajerové cesty (III)  + asi 200 metrů dolez cca za I – II. Tato cesta se zároveň používá i jako přístup na Kežmarák s následným lezením Vidlového hřebene, na Lomničák.  Na ten se nechystáme, ale někdy příště, určitě ..

Pro lenochy se dá využít k přístupu lanovka z Lomnice na Skalnaté pleso. Pozor ale na fronty, je třeba být u lanovky s předstihem, ať místo lezení nestojíte ve frontě. Nástup od Skalnatého plesa asi 45 minut, tj. celkem na pohodu. Na pohodu je celé lezení. Směr je dle topa jasný. Prvních pár délek za IV, potom se cesta napojí na rampu, kde je to trojka. V cestě jsou stanoviště a v každé délce cca 2 nýty. Někdy je to spíše k určení směru, ale k přijištění se hodí taky. Skála je celou dobu kompaktní a možností k zajištění ani v lehkých délkách není moc. V trojkové rampě už jsme ani nedojišťovali a používali jen postupové nýty, tj. asi 2 na 50 metrů. Je třeba tam už postupovat rychle. Z Birkemajerovy rampy jsou krásně vidět i zdejší hodnotnější výstupy – Obrovský kút (VI), nebo Krišákovy platně (VI).  V plotnách chvíli pozoruju borce, jak funí, musí to být super lezení, ale člověk musí mít trošku navrch nad obtížností, aby se nebál odlezů a pádů do vlastního jištění. Alespoň takto to vnímám já.

Štandy končí logicky na začátku lehkého rozbitého terénu, kde se už leze sólo, ale i tam se dá docela bloudit. Nám se to povedlo, ale nakonec šťastně trefujeme vrchol J. Vzhledem k tomu, že nás tlačí čas, zkracujeme oddech na svačinku a valíme dolů. Sestup je dost dlouhý a nepříjemný. My už nespěcháme, raději pomalu a bezpečně. Už máme jediný cíl, stihnout lanovku. To se podařilo s půlhodinovým předstihem, což je velká úleva. Ubytko nahoře nemáme, nemáme ani nic na bivak a jít to dolů po sjezdovce by už asi můj parťák nedal.

Naše časy v hodinách byly o dost delší, než udává průvodce:

Výjezd první lanovkou v 8:30; nástup ¾ hodiny; lezení 6 hodin; sestup 2,5 hodiny. Do Tater jsme jeli z Moravy jen na tuto cestu, když byla jasná předpověď. Po sjezdu lanovkou jedeme rovnou domů. Celý výlet i s noclehem v Tatranské Lomnici trval 33 hodin. Pro pochybovače o smyslu našeho jednání musím konstatovat, že to stálo za to !

Tuto cestu bych klidně doporučil i nováčkům v horách. Je to dlouhé, lehké, ale nepodcenit.

Jara