Každoroční letní Tatry se opět vydařily ! Krátký popis cest a ubytování, pro případné následovníky:

Ubytování: Teryho chata. Asi nejznámější chata v Tatrách. V případě plných postelí ubytovávají v jídelně na zemi. My jsme měli jednu noc v jídelně, druhou v noclehárně. V noclehárně jsou třípatrový postele, na mě, jak jinak zůstala ta nahoře. To se mně stalo už podruhé! Takže moje zkušenost je taková, že líp se spí v jídelně na zemi. Musí se teda počkat na zhasnutí, ale za mě lepší. Nebo dojít na chatu brzy a tím si zajistit postel dole. Na jídlo jsme měli polopenzi a bylo to v pohodě. Cenově si myslím, že už je to s Rakouskem skoro na stejno.

Teryho chata

Lezení: Šli jsme často lezené, lehké klasiky. První den Malý ladový štít, Cesta k Slnku (V) – pěkná cesta na Slunci. V těžších místech většinou skoby. Štandy měly být vynýtované, já jsem 2. a 3. štand netrefil. Kolem třetího jsem pak lezl, zdál se mně umístěn nelogicky vysoko nad policí, proto jsem ho neviděl. Ale bylo to v pohodě, je třeba držet směr ke klíčovým plotnám, které jsou až jako 5. a 6. délka. Šestá délka má být za 5 s tím, že se to dá narovnat a má to být za 6. Já jsem první část plotny lezl tou narovnanou variantou, protože mě tam zlákaly dvě skoby, druhou část pak už asi klasicky. A bylo to v pohodě. Z našeho pilíře vede ještě celkem dlouhý lehký hřeben na vrchol. Dolů potom po vyšlapané cestě do Sedélka s tur. značkou, podle mužiků, žlabem.

Pilíř na hraně Slunce – stín

Druhý den na doklusání klasika nejklasičtější: Žlutá stěna, Korosadowitz (V) – pěkná cesta. Celá stěna je orientovaná na SV, tak v chladnějších dnech tam asi bude zima. My jsme měli teplo, ale tady byla skála studená. Dá se to (prý) lézt na tři délky. Já jsem štandoval na pět délek. Měli jsme čas, tak se mně nechtělo tahat lano na tření. Oproti popisu je skála více dojištěná. Asi kvůli orientaci. Vlastní jištění jsem ale základal taky. Klíčové místo je traverz za 5. Já jsem se do toho naskládal nějak špatně a pěkně jsem v tom funěl. Rozhodně to byly nejtěžší lezecké kroky za celý výjezd. Druholezec šel malinko níž rukama a bylo to asi lepší, tak doufám, že jsem někomu nepokazil onsajt 😊. Cesta pořád uhýbá vlevo do různých žlábků a depresí, proto je v případě, že máte čas, asi lepší více štandovat, ať se netahá lano. Na hřebenu po dolezení je nýt. My jsme už nešli na vrchol a slanili odsud po hřebeni.

Žlutá stěna

Obě cesty bych doporučil všem horalům, kteří se nechtějí třepat strachy, ale chtějí si užít pohodové lezení v horách.

A ještě jedno doporučení: Na lezení v horách se trénuje nejlépe na skalách a v horách. Na umělkách moc ne. Tak na to pamatujte.

J.